Jak se na novoroční předsevzetí dívá redakce Harper's Bazaaru?

Novoroční předsevzetí jsem si žádné nedala, nedělám to, protože sama sebe nepřemluvím, abych cokoliv dodržovala. Spoléhám spíš na pomalé, ale neustálé zlepšování, které se neváže ke konkrétnímu datu. V poslední době se na téma kaizen, tedy stálého drobného zdokonalování, píše jedna kniha za druhou, ale v podstatě jde o tentýž způsob, jakým se přirozeně učí malé děti. Každý den o něco málo líp a ono se to nenápadně nabaluje jak sněhová koule. Vím, co říkám, protože jsem se před časem dala na ballet barre a sleduju, jak se zlepšuju v řádu milimetrů a větší výdrže s dechem. Jde to pomalu a vlastně mimochodem. To samé v jazycích a umění. Jedno napůl předsevzetí a napůl přání ale mám: hodlám, jakmile to půjde, cestovat.  

Já a předsevzetí… No, to je takový smutný příběh, protože je stejně nikdy nedodržím, tak si raději žádná nedávám, abych se na sebe potom nemusela zlobit. Ale letos bych se chtěla trochu rozběhat - tedy alespoň jednou týdně se k tomu dokopat - a trochu oprášit francouzštinu. Lektora už mám zamluveného, tak snad by to letos nemuselo dopadnout jako vždycky.

Žádná novoroční předsevzetí si v zásadě nedávám, nebo respektive se asi netýkají toho, že v kalendáři právě poskočilo číslo a teď bude vše jinak a lepší. Ideální v životě je si říct, co je už dobré, na čem můžu ještě zapracovat a co mi bude dělat radost tak, abych se svým životem byl spokojený. Chyby si uvědomovat, ale zbytečně si je nevyčítat a když se cokoli podaří, tak se za to pěkně odměnit a užít si to. Takže předsevzetí dobu trvanlivosti do 31. 12. 2021 za mě nemá, stejně tak jako datum vlastní expirace. 

Snažím se moc nestresovat a nedávat si hned po Novém roce nové a zbytečně velké cíle. Po celý rok si píši do svého diáře pravidelné a lehčí motivace a postupně můj wishlist snů, cest, materiálních radostí a nekonečného hubnutí. Letos se dost vše špatně plánuje. Takže to nechávám o to víc otevřené. Ale nebudu lhát, ráda bych dala pryč moje karanténní a vánoční kila, více a pravidelně četla knihy a vzdělávala se v architektuře. Jestli vyjde nějaká fajn dovolená, bude to příjemné překvapení a benefit.

Jako každý rok jsem první dny v lednu téměř chodícím maskotem nových začátků, promotérem „lepších zítřků“ a podporovatelem všech, kdo si společně se mnou ujíždějí na novoročních předsevzetích. Vím, že velké procento lidí na to své „budu více sportovat“, „přestanu kouřit“ v únoru zapomene. A pokud mám být upřímná, i má (trošku otravná) novoroční euforie po pár týdnech přejde a předsevzetí pohltí každodenní rutina. No i tak to na mě má každoročně 1. 1. stejný efekt. Čistá radost z toho, co nás čeká, radost z budoucnosti a ze všech fresh možností. Na tento rok se těším možná ještě víc. Věřím, že bude alespoň o něco lepší jak ten předešlý. Tím pádem má velkou šanci na to, aby byl skvělý, ať už bude vlastně jakýkoliv. 

Předsevzetí je po novém roce jedno velké téma. Jak obecně, tak u mě. Často jsem si říkala, že si nějaké dám a tentokrát ho opravdu dodržím. Nikdy se to však nepodařilo. Bohužel vím, že se k dodržení předsevzetí jen tak nedonutím a rozhodně ne proto, že jsem si to dne 1. 1. řekla. To se spíše vzpamatovávám z předešlého roku a řekněme si upřímně, i noci, než abych ho rekapitulovala a přemýšlela nad tím, co tento rok zdokonalit. Předsevzetí tedy nemám, ale spíš vnitřní přání, že opět budu moci cestovat. Už díky studiu v zahraničí jsem si cesty a objevování vždy užívala a nyní mi to velmi chybí. Ráda bych tedy uskutečnila plány navštívit přátele v zahraničí, ať už je to Británie, Itálie, Zakynthos nebo vzdálenější Turecko, Peru a Brazílie.