Jak se chovat po partnerské hádce?

Stačí jedna maličkost, aby se vzduch rychle pročistil…

Foto: Shutterstock

Rady, jak se chovat při hádce se svou drahou polovičkou, jsme slyšeli už nespočetněkrát: Nepřekřikovat se, nevytahovat na světlo závažná a komplikovaná témata, dokud nebudete oba v klidu, snažit se zachovat chladnou hlavu, ale… Co když je spor tu a už mu nejde zabránit? A ani zlepšit jeho průběh? Jak se chovat, aby se vše co nejrychleji uklidnilo?

Výzkumy dokazují, že nejlepší, co můžete po hádce udělat, je obejmout se. Studie publikovaná na portálu vědecké platformy Plos One a vedená týmem z americké univerzity Carnegie Mellon University dokazuje, že běžný lidský dotek je tím nejlepším způsobem, jak vylepšit ovzduší po hádce.

Tým v čele s psychologem Michaelem Murphym sesbíral data od 404 lidí, kteří byli ochotni se do projektu zapojit. Účastníci experimentu po dobou dvou týdnů reportovali o každé hádce a jejím průběhu. Museli také vždy doplnit informaci, zda se po neshodě objali a co potom cítili. Výsledky ukázaly, že ti, kdo se po rozepři objali, se cítili mnohem lépe a pozitivněji. Sesbíraná data potvrzují jak důležitost fyzického doteku pro každého člověka, tak jeho moc přirozeně zlepšovat mezilidské vztahy.

„Fyzický dotek vyvolá pocity bezpečí, opory, intimity a celkového uspokojení ze vztahu jako takového a podpoří ochotu rozpor vyřešit,“ uvádějí autoři experimentu. „Když se partneři v den hádky objali, negativní dopady konfliktu byly menší a nálada obou účastníků pozitivnější. I den následující se nesl v příznivějším duchu, než v případech, kdy se partneři neobjali.“

Vědci si jsou samozřejmě vědomi, že nelze srovnávat závažnost každé hádky a že se vliv doteků liší v závislosti na velikosti konkrétní partnerské roztržky. Nicméně i  přes tento fakt je důležitost doteků potvrzena: „Navzdory limitacím, které zkoumání má, výsledky jasně dokazují, jak podstatné doteky v mezilidských vztazích jsou a jak účinně fungují při kompenzaci ničivých důsledků, které hádky mezi lidmi mají,“ uzavírají vědci.

Čtěte dál