Jak instagramové filtry ovlivňují naše vnímání sebe sama?

Jsou filtry opravdu jen neškodnou zábavou?

Foto: archiv Harper's Bazaar UK

Kdo z nás nikdy nevyzkoušel nějaký ten filtr či úpravu fotek. Zaobalené jako zábava se možná mohou tvářit neškodně. Padající kytičky, vy jako kůň na louce, nebo vintage sépiové zabarvení zdánlivě nemohou napáchat žádnou škodu. U nich to ale nekončí. Kdo by nechtěl mít dokonale hladkou pleť beze stínu či chybičky, malý nosík, plné rty a zářivé oči? Je tak lákavé nechat se chvíli unést na obláčku dokonalé fotogeničnosti. Některé filtry dokáží více než sebelepší make-up, a to za vyvinutí mnohem menšího úsilí. 

Odborníci se shodují na tom, že nárůst zájmu o plastické operace je způsoben právě tím, jak moc často se na sebe díváme na fotografiích. A také tím, jak důležité je dnes vypadat co nejlépe především na nich. Protože ty nepovedené jen tak na dno šuplíku neschováte. 

Skrz Instagram „potkáte“ za den mnohem více lidí než v reálném životě. Obzvláště v době, kdy ven téměř nechodíme, je tato sociální síť často jedním z nejdůležitějších mostů pro spojení s okolím. Nikdy navíc nevíte, kdo vás uvidí, najde. Kariéra některých influencerů a instagramových „modelek“ je navíc závislá na tom, že je naživo skoro nikdo nepotká. Dost možná by pak hrozilo velké zklamání. Co totiž nedokáže ani skalpel šikovného chirurga, napraví filtry a aplikace. 

#selfieharm

O problematice úprav vlastních fotografií svědčí i projekt #selfieharm, jež známý módní fotograf Rankin nafotil pro instagramový účet @visual.diet. Jedná se o soubor selfie fotek, jež měli náctiletí upravit tak, jak si myslí, že by bylo možné je publikovat. Nutno podotknout, že se potřeba sama sebe upravovat během měsíců pandemie a izolace ještě zvýšila. 

Foto: archiv Instagramu @visual.diet

Krása reality a přirozenosti

Na našich skutečných tvářích přitom není vůbec nic špatného. Mít pleť s texturou, červená místa okolo nosu a očí nebo výrazný nos je zcela v pořádku a, nutno podotknout, běžné. Ovšem jen dokud se nám do podvědomí nedostane obraz tváří, jež zkrátka běžné lidské tváře nepřipomínají. Stav normy je tak stanoven tím, co jsme v okolí zvyklí vídat. Líbí se nám to, co autority (v podobě některých našich oblíbených celebrit či influencerů) prezentují jako žádoucí. 

Ničení sebe sama pomocí sociálních sítí

Již před pandemií řada odborníků spojovala zvýšené užívání sociálních sítí s poklesem sebehodnoty, sebevědomí a se zvýšenou mírou negativního pohledu na svůj vzhled (či dokonce i život). Řada studií také poukazuje na to, že se ženy hodnotí pozitivně či negativně v závislosti na tom, jaké hashtagy na Instagramu sledují. Ženy, které sledovaly hashtag #fitspo, se podle studie z roku 2017 provedené na University of the West of England v Bristolu hodnotily podstatně negativněji než ty, jež sledovaly content patřící do kategorie „body positivity“. Ty na sebe byly hodnější a své tělo hodnotily pozitivněji. 

Jiná studie, tentokrát z York University v Torontu, zase zjišťovala, jaké pocity mají tamní studentky po postování selfie. Jedna skupina měla za úkol vyfotit jednu fotografii a přesně tak ji publikovat. Druhá jich mohla vyfotit libovolné množství a poté publikovat tu dle nich nejlepší, a ještě s libovolným množstvím úprav. Výsledkem bylo, že se obě skupiny žen po publikování selfíčka cítily hůř než před experimentem. 

Možná, že se až příliš díváme na sebe a málo okolo sebe. Jak zní to pověstné rčení, že nejhezčí jsme, když se zajímáme o druhé? Ano, zní to možná trochu, no, zvláštně. Ale na každém šprochu, že. Tak až budete mít pocit, že je toho na vás moc a že nemáte rty jako Rosie nebo tělo jako Candice, vypněte telefon a jděte dělat něco jiného. Ono totiž to, jak vypadáme, není pro naše blízké ani nikoho dalšího to nejdůležitější. Buďte spokojeni hlavně se sebou a máte vyhráno.  

Čtěte dál