Ivana Mentlová: Jít s davem není nic pro mě, stále chci být svá a jít vlastní cestou

S módní návrhářkou, vlivnou ženou a představitelkou inspirativního a nevtíravého luxusu, Ivanou Mentlovou, o všeobecném nadšení k módě a o tom, jak se vyplatí sázet na vlastní pravidla.

Foto: archiv Ivany Mentlové 

Jak byste popsala svou denní uniformu?

Ta se roky nemění. Co se mění, jsou siluety, které byly dříve užší a nyní se stále více rozvolňují. Všechno jsem již nosila, móda se cyklí dokola. V současné době mám velmi blízko k věcem, které jsem v 90. letech nosila na gymnáziu. S věkem mám raději pohodlnější siluety, než třeba před deseti lety. Základ je ale stále stejný. Džíny, sako, triko, v zimě kašmírový svetr, vlněný kabát nebo shearling. Co navrhuji, také nosím. Nejčastěji pak obuji pohodlné kotníkové boty nebo western boots, těm jsem věrná v podstatě už patnáct let.

A barvy?

Těch u mě moc nenajdete. Převažuje černá, šedá, bílá (trička) a potom různé odstíny hnědé.

Najdou se u vás momenty, kdy vybočíte?

Nezažívám moc situace, které by mě nutily nosit něco jiného. A pokud taková je, dokážu svůj styl podřídit jakémukoli dress codu. Malé černé jsou pro někoho korzetové nahé mini a pro jiného volnější varianta nad kolena. Vždy máte možnosti. Dokážu nosit i krajku, mám krátké krajkové šaty od Alexandra Wanga, ale oblékla bych je se silnými černými punčochami, kotníkovými boty a přes ně oversized sako či kabát.

Jak vás ovlivnilo dětství, co se odívání týče?

V hlavě mi utkvěl styl mé maminky ze sedmdesátých let. Jako dítě jsem tuhle módu hodně vnímala ať už z fotek nebo i z její skříně. Často je tahle inspirace cítit v mé tvorbě.

V ulicích tehdy nebylo vidět tolik různých stylů jako nyní, každé desetiletí si neslo svůj módní diktát. V osmdesátých letech jsem byla na základní škole, na trhu nebylo moc věcí, ale šicí stroj byl v každé domácnosti. Já jsem si už tehdy vymýšlela své modely, které mi maminka ušila i když to nebylo pokaždé podle mých představ. Velmi brzy jsem si pak vše vyráběla sama.

Lákalo vás už tehdy realizovat vlastní nápady?

Určitě. V deseti letech jsem šila své první vlastní modely. Na gymnáziu jsem zase víc pletla. Tehdy jsem rozstříhala maminčinu semišovou sukni ze sedmdesátých let a z tenkých pásků upletla kožený „svetr“. Vidíte, práce s kůží je u mě hluboko zakořeněná. Mé vlněné kreace připomínaly současnou tvorbu Isabel Marant, vyrůstaly ve stejné době.

Foto: archiv Ivany Mentlové 

Krom designérky jste sama stylovou inspirací mnoha žen. Byl to záměr?

Naopak, tohle vyplynulo přirozeně. Já se vlastně nerada předvádím. Do Čech jsem se vracela v náročném období, když mi onemocněla maminka a dlouho jsem se necítila na to, vystupovat veřejně. Instagram tehdy ještě neexistoval, své modely jsem dříve fotila na modelkách nebo je prezentovala na známých osobnostech. Současnou funkci Instagramu tehdy plnil bulvár. Postupně jsem ale zjistila, že lidi více zajímají fotky, na kterých mám své modely na sobě, oblečené v pohodlném denním stylingu. S tím se ženy nejspíš více ztotožňují než s klasickou kampaní na modelce nebo celebritě. 

Představujete i luxusní módu obecně, podobně jako světové influencerky …  

Před dvěma lety mě oslovila značka Tiffany & Co. ke spolupráci. To mě přivedlo k tomu začít brát svůj instagramový profil vážněji, abych důstojně reprezentovala daný brand.

Co je pro vás impulsem pořídit si něco nového?

Hodně mě ovlivňuje právě Instagram. Souvisí to s mou prací. Řekla bych, že sama vyrábím velmi nadčasové a trvanlivé věci, ale zároveň jsem odjakživa napojená na dění a vývoj v módě, přirozeně cítím, co bude další sezony trendy. Sama nevyrábím doplňky a s každou sezonou přicházejí nové typy bot, nová estetika. To je pro mě také podnět koupit si něco nového. Ráda tohle všechno dávám do kontextu s mou tvorbou. Dá se říci, že spojuji to, co mě baví s byznysem.

Jak moc vás ovlivňují nové trendy?

Je pro mě samozřejmé je sledovat i jít stejným tempem. Móda mě velmi baví, ale neznamená to, že podlehnu všemu jen proto, že to má zrovna každý. Vždy to musí zapadat do mého stylu. Například, když přišla logomania – logo u mě najdete minimálně. Někdy vás dokáže Instagram pěkně zmanipulovat, mnoho trendů ale rychle stárne. Dalším faktem je, že se vyhýbám tomu vypadat uniformě, jít s davem není nic pro mě, stále chci být svá a jít vlastní cestou.

Co vás baví z aktuálních kolekcí a jaké značky jsou vám blízké? 

Značky s jasně rozpoznatelným rukopisem – Chanel, Hermès, Saint Laurent, Celine, Bottega Veneta pod vedením Daniela Lee nebo velmi talentovaný Jacquemus. Toho bych v budoucnu ráda viděla jako kreativního ředitele Chanel. Fascinuje mě příběh samotné Coco Chanel z pohledu ženy na ženu. Ctila svůj směr, a to se jí vyplatilo.

Ta filozofie je vám blízká?

Ano, také nevymýšlím nic úplně nového, všechno už tu bylo. Svou tvorbu stavím na časem prověřených siluetách a těžím z pevných základů, které jsem si za léta vybudovala. Navíc jsem se svou značkou začala až kolem mých třiceti let, kdy jsem měla svůj styl již definovaný a vycházela z něj. Což je jiné, než když začínáte ve dvaceti.

Je někdo, kdo vás ovlivňuje?

Z mé generace je to stoprocentně Kate Moss, my jsme dokonce narozené ve stejný den i rok! Nyní spíše sleduji, co která influencerka nafotí, je zajímavé objevovat, jaké další nové trendy na Instagramu vznikají. Celá estetika fotek a profilů, která se občas propíše i do nafocených kampaní velkých značek.

Máte radu, jak předcházet nákupnímu omylu?

Nemám, i mě se to stává. Může za to mé nadšení a sběratelství. Když vím, že je to nadčasový kousek a můžu ho dlouho nosit, proč pak nemít další čtyři!? Takže v mém případě většinou nejde vyloženě o stylový úlet, spíš si zbytečně kupuji další podobné věci, které pak neunosím.

Foto: archiv Ivany Mentlové 

Zmínila jste sběratelství, zbavujete se někdy oblečení?

Rychlých trendů ano, ale ty nadčasové si nechávám. Mám obrovský šatník už vzhledem ke své práci. Věci, co vytřídím, dávám na různé charitativní projekty nebo je pošlu dál.

Tři poklady vašeho šatníku?

Hermès kabelky, Chanel sako a Alaia boty.

Jaký vztah máte k vintage?

Miluji to, i proto si tyto nadčasové poklady nechávám a znovu je ráda objevuji. Sem tam si něco vintage pořídím, je to lepší než kupovat totožnou věc z nové kolekce. Ale už na to nemám tolik času jako dříve.

Co vy a doplňky?

Tím, že chodím celkem minimalisticky oblečená, doplňky zbožňuji. Ale opět – hlavně ty nadčasové. Proto nedám dopustit na Hermès kabelky, které nepodléhají času. Neutratila bych majlant za kabelku, která bude za půl roku bezcenná.

Jak dlouho trávíte ráno před zrcadlem?

To je celkem rychlé, většinou si vezmu svou oblíbenou pohodlnou klasiku a make-up mám hotový za deset minut.

Je někdo, na koho dáte, když si nejste jistá?

Ani ne, moji nejbližší a lidé, kterými se obklopuji, módu moc neřeší.

Máte někdy pocit, že nemáte co na sebe?

Asi ne, spíš to nestíhám unosit. V mém šatníku je nakonec všechno, co potřebuji a stejně si většinou obleču to, co mám nejraději. Kdyby bylo potřeba, nejspíš bych nenašla velkou večerní róbu, ale vzala bych si jednoduše kostým. Dříve jsem daleko více chtěla plnit různá očekávání, ale bude mi čtyřicet sedm let, a to je jiné, než odpovídat na tuto otázku ve třiceti. S věkem přichází určitá zralost a uvolněnost. Věk vám zařídí i to, že se nezblázníte z toho, že stárnete. Ve třiceti mě tohle téma stresovalo víc. Říkala jsem si, jak bych mohla zajímat někoho mladého...

Vás ale sledují i mladší ženy …

To je pravda a vážím si toho. Řekla bych, že je to nyní celosvětová tendence, že často pětačtyřicetileté ženy oslovují o dvacet let mladší.

Čtěte dál