Ilustrátorka Ilona Polanski vytvořila jednu z limitovaných uměleckých obálek dubnového Harper's Bazaaru inspirovanou Toyen. Jaký je příběh autorské ilustrace a jak se jí tvoří ve dvojici?
Foto: archiv Ilony Polanski
Ilona Polanski tvoří polovinu dua Tomski & Polanski. Jejich specifický styl ilustrací si vybírají velké značky, objevují se v reklamách nebo na plakátech, čím dál častěji i na obálkách knih. A i když převažuje práce ve dvojici, občas si ráda udělá něco sólo.
V popředí žena, silná a výrazná, vychází z mého oblíbeného motivu mystického golema. Vrhá stín – siluetu muže. Náš stín je součástí každého z nás, stín vrháme všichni. Tak jako je v každé z nás kousek mužského elementu. Toyen tu hranici překračovala i vizuálně – oblečená, učesaná a mluvící v mužském nebo ženském rodě.
Dříve jsem hodně skicovala, po letech kreslení si troufám skicovat rovnou na tabletu. Ze začátku hodně promazávám, překresluji, vypadá to vše hrozně pomateně a zběsile, ale většinou to má happy end. Nejzajímavější část je hledání tvarů a obsahu.
Základní zvídavost, touhu tvořit v sobě máme všichni. Pak už jde o určitý trénink. Kreativita je sval, který můžete posílit. Když pilně posilujete, budete v tom dobří, a když jste v něčem dobří, tak vás to na tuty začne bavit a vyplavuje se hormon štěstí. A na tom se můžete stát závislí. Já jsem na kreslení závislá. Když začínám skicovat, jsem pokaždé hrozně zvědavá, co ze mě vypadne.
Hodně času jsem trávila na chalupě v Jizerských horách, vytvořila jsem si tam malý ateliér. Byl to šťastný rok, narodila se mi dcera, takže jsem teď hrozně zamilovaná.
Foto: archiv Harper's Bazaar
Já sama sobě. Někdy vedu vnitřní hádky. A pak můj kreslící parťák Lukáš.
Ženský a mužský element a to i k přístupu k práci. Já někdy výsledek hrozně prožívám, dělám více variant, Lukáš je přímočařejší, má v hlavě jasný plán, představu o výsledku a toho se drží.
Nevzpomínám si na krizi, natož hádky, jsme oba hrozní pacifisti. Naopak jsme se během roku 2020 viděli tak málo - možná máme teď spíš potkávací krizi!
Rukopis nebo styl si našla moje hlava a ruka. Kreslím, tak jak mi je to komfortní a tak, aby mě to bavilo. Kreslit každý den vás prostě musí bavit, jinak by to omrzelo vás i diváky. Mluvit o sobě jako o ilustrátorce jsem začala asi před deseti lety, kdy jsme se s Lukášem rozhodli čistě jen kreslením živit. Byl to velký krok do neznáma a ze začátku celkem dřina.
Převažují zakázky. Každý rok si dávám předsevzetí, že se budu více věnovat volné tvorbě. A na konci roku si slibuji, že to bude příští rok lepší. Abychom se s parťákem hecli, vytvořili jsme e-shop. Volnou tvorbu tam prodáváme v podobě plakátů, maleb, pexes a jiných drobností, které jsme začali kreslit nejdříve pro sebe a kamarády a teď si je objednávají lidé z různých koutů světa.