Hilma af Klint: První z prvních

Malby z budoucnosti.

Malovala abstraktní obrazy ještě před Kupkou, ale dovolila je zveřejnit až dvacet let po své smrti. Svět tak na ni málem zapomněl. Dílo Hilmy af Klint nyní připomíná newyorské Guggenheimovo muzeum.

Foto: archiv Guggenheimova muzea

Hilma af Klint (1862–1944)

Ve své době byla známá především pro portréty a krajinky. Ve svém ateliéru však ukrývala jedny z prvních abstraktních maleb.

Její jméno zná z dějin umění zatím jen málokdo, přesto své abstrakce vytvořila Hilma af Klint několik let před Františkem Kupkou, Vasilijem Kandinským, nebo Kazimirem Malevičem – první už v roce 1906. Jenže tato švédská malířka věřila, že na ně veřejnost ještě není počátkem 20. století připravena. Vymínila si tedy, že tato abstraktní díla budou prezentována nejdříve dvacet let po její smrti. Více než dvanáct set obrazů a kreseb tak zůstalo uloženo v ateliéru a čekalo, až společnost „dozraje“. Nakonec byly poprvé veřejně představeny až v roce 1986, dvaačtyřicet let po její smrti. I proto se výstava, která do dubna příštího roku probíhá v Guggenheimově muzeu v New Yorku, jmenuje Hilma af Klint: Paintings for the Future.

Dnes nám její rozhodnutí může přijít zvláštní, pokud si ale tvorbu Hilmy af Klint zasadíme do dané doby, je pochopitelné. Představme si ženu v dlouhé sukni, jak někdy okolo roku 1907 maluje monumentální obraz – vysoký přes tři, široký přes dva metry. Není na něm žádný mytologický výjev, krajina, portrét, květinové zátiší, ale kompozice zářivě barevných geometrických prvků na růžovém pozadí. Jde o jednu z maleb z cyklu prozaicky nazvaného Deset největších. Teprve pět let po této scéně vyvolá v Paříži diskuse Dvoubarevná fuga Františka Kupky, o šest let později namaluje Kandinskij skicu ke Kompozici VII... Hilma af Klint přitom nepocházela z prostředí, které by ji předurčovalo k tomu stát se zásadní postavou moderního umění.

Foto: archiv Guggenheimova muzea

Oltář č. 1 (1915)

Obrazy z dálky

Narodila se v roce 1862 ve Stockholmu do maloměstské rodiny námořního velitele. Od dětství se ale zajímala o matematiku a botaniku, zároveň měla i velký výtvarný talent, který ji dovedl až ke studiu na Královské akademii výtvarných umění. Studentky byly v té době na akademii stále výjimkou, af Klint ji ale dokončila s vyznamenáním a brzy se prosadila jako portrétistka a krajinářka. Vedle toho kreslila vědecké ilustrace, angažovala se v radě Asociace švédských malířek...

Tak jako celou řadu jejích vrstevníků i ji na přelomu 19. a 20. století zaujal spiritismus, rosikruciánství a teozofie. Právě tyto duchovní směry ji nakonec dovedly k abstraktním obrazům. Hilma af Klint o nich totiž tvrdila, že je namalovala podle instrukcí, které získávala na spiritistických seancích, při nichž společně se čtyřmi přítelkyněmi (nazývaly se Páteční skupina nebo také „De Fem“, Pět) telepaticky komunikovala s Tibetem. Neviditelní duchovní vůdci ji v v roce 1906 vyzvali, aby vytvořila malby pro chrám. Mělo jít o víceméně kruhovou stavbu o čtyřech patrech, propojenou centrálním spirálovým schodištěm. Tato struktura měla vytvářet pocit síly a klidu. Shodou náhod zmíněná koncepce připomíná architekturu Guggenheimova muzea, o němž jeho autor, architekt Frank Lloyd Wright mluvil jako o chrámu duše.

Foto: archiv Guggenheimova muzea

Strom poznání (1915)

Za dveřmi ateliéru

Na monumentálním cyklu, který měl reprezentovat fáze lidského života, pracovala Hilma af Klint devět let. Věřila, že realita se neomezuje jen na fyzický svět a že paralelně s tím materiálním existuje i svět vnitřní, stejně pravdivý a skutečný jako ten, co nás obklopuje. Proto do maleb zakomponovávala vedle geometrických prvků i různé symboly a nápisy. Chrám, pro nějž malby a kresby vytvořila, sice nikdy nevznikl, to ale nijak neubírá na jejich síle a významu. Po jejich dokončení se Hilma af Klint nadále věnovala abstrakci. Experimentovala s formou, tématy, rozvíjela nejrůznější cykly. Některé z prací jako by předjímaly různé biologické objevy, jiné vývoj výtvarného umění.

Hilma af Klint pravděpodobně nebyla ve spojení s dalšími umělci, kteří přispěli k vývoji abstraktní malby, přesto dospěla ke stejné estetice. Je otázkou, proč ani v době okolo první světové války, kdy už Kandinskij a další abstrakce vystavovali, ona sama v Malmö prezentovala klasické krajiny a svá vpravdě průkopnická díla nechávala zavřená v ateliéru. Možná pro ni byl důležitější jejich duchovní význam, možná její vlastní rozvoj.

Paradoxně i po jejím znovuobjevení koncem 20. století se povědomí o práci této inspirativní švédské malířky šířilo pomalu – první důležitá výstava proběhla v prestižním Los Angeles County Museum (LACMA) v roce 1986. Guggenheimovo muzeum je tedy nyní dalším, které navrací Hilmu af Klint tam, kam patří – mezi pionýry abstrakce.

Foto: archiv Guggenheimova muzea

Bez názvu (1920)

Chrám budoucnosti

Švédská malířka vytvořila mezi lety 1906–1915 sérii 193 obrazů určených pro dosud neexistující chrám, který se jí zjevil při telepatické seanci. Nakonec nikdy nevznikl, ale podle popisu nápadně připomíná budovu Guggenheimova muzea. To díla Hilmy af Klint vystavuje až do 23. dubna 2019.

Foto: archiv Guggenheimova muzea

Čtěte dál