Haute Couture Spring-Summer 2021 je zahájeno

Christian Dior, Schiaparelli, Iris Van Herpen a další... Co přinesly první představené kolekce Haute Couture Spring-Summer 2021?

Foto: IMAXtree

Schiaparelli

Maison Schiaparelli letos (po roční odmlce) otevíral celý týden Haute Couture v Paříži. Jeho nový kreativní ředitel Daniel Roseberry byl však schopen za poslední (skoro) dva roky svého působení v tomto domě vdechnout nový život této značce, která ožila nejen skrze sociální média, ale také díky aktivní participaci celebrit. Již před Fashion weekem jste mohli zaznamenat malé „teasery” - Kim K a její Vánoční She-Hulk / Grinch look, nebo překrásnou róbu pro Lady Gaga, vytvořenou na inauguraci nového amerického prezidenta Joe Bidena. Roseberry nás navnadil na opravdové znovuzrození domu Schiaparelli, který byť nabírá zcela nový směr, ctí i nadále surrealistický odkaz své zakladatelky.

Oslava moderního, renesančního těla ženy coby „hrdinky” dnešní doby - může být něžná jako kojící Madonna, může být Xenou v obepínajících She-Hulk šatech či bustieru, anebo může úplně zbořit stereotyp „křehké krásky od vedle” a vystavit na obdiv své bicepsy. Nezapomněl přitom na jednu z nedůležitějších ženských rolí - femme fatale, která v každé z nás ožívala skrze perfektně konstruované šaty a kostýmy s masivní zlatou výšivkou a nepřehlédnutelnými detaily - zlatých „vlasů”, hadího límce obepínajícího dekolt, a samo sebou naprosto unikátních doplňků, které hlásí návrat maximalismu. Koncept celé kolekce měl přímou návaznost na vrcholná díla Schiaparelli, jíž kreativní ředitel letos vzdal poctu v tom nejkrásnějším provedení, a doslova navázal na zlatou éru domu a jeho nejvýznamnější díla - Skeleton dress, masivní formy a objemy s dokonalou konstrukcí, statement kapsy, umělecké detaily i její ikonický „shocking pink”.

 

Ulyana Sergeenko

Nazvat kolekci této ruské návrhářky jednoduše „The Great Gatsby revival” by bylo přinejmenším hrubým podhodnocením. Její interpretace nových „Roaring Twenties” byla o mnoho více, než jen symbolickým návratem do období oslav nových začátků - plných naděje, rozkvětu umění a společenského života, aneb všeho, v co nyní doufáme. Byť hlavní hrdinkou její kolekce byla první hvězda ruského němého filmu Věra Kholodnaya, kolekce dalece přesahovala její odkaz. Návrhářka dokázala vybrat to nejlepší ze zlaté éry Hollywoodu i Art Deco - hedvábné, přiléhavé šaty s odhalenými rameny ve stylu Tamary de Lempické, nebo naopak modely akcentující (ostrá) ramena v kombinaci s úzkým pasem připomínající ikonický styl Joan Crawford na stříbrném plátně - ať už jako Letty Lynton (1932) nebo Mildred Pierce (1945). Sergeenko nezapomněla ani svůdný bordó samet, ani „la gaçonne” styl v podobě minimalistického power suit a vyšívaných kabátů, přičemž vše okořenila o nenápadnou špetku ruské avantgardy. Důležitou roli hrály i flapper detaily a doplňky - jako kabát z pštrosího peří, perly, svůdná krajka a ornamentální výšivky.

 

Iris Van Herpen

Technologická móda se tentokrát propojila pod vedením této holandské návrhářky se samotnou Matkou přírodou, kde jsme mohli opět obdivovat nejen futuristickou vizi oděvu, ale i technologický pokrok v rámci udržitelnosti.

Inspirací návrhářce posloužila kniha Merlin Sheldrake Entangeled Life o tom, jak houby udržují život na Zemi. Barevná paleta byla proto možná více, než kdy jindy, spojená s přírodními živly, kterým vévodila sytě ohnivá, červená barva. Van Herpen prohlubuje dovednosti svého „kinetického Couture”, který nás pořád neomrzel, a svou propracovaností stále bere dech i těm nejodměřenějším minimalistům. Svůj rukopis nicméně viditelně zjemnila, což dalo vyniknout různorodosti textur a siluet, které byly letos křehčí, avšak neméně jednoduché. Struktura šatů připomínala shluk propletených vláken hub (mycelium) - které jsou jejich komunikační pavučinou. Právě onen „přírodní komunikační systém” hrál hlavní roli nejen v návrhářčině kolekci, ale i v našich životech za poslední rok strávený v nám tak nepřirozené izolaci.

Krom různorodých kombinací 3D printu, plisé a objemných forem se soustředila i na materiály, jako byla přírodní krajka v rámci jejichž výroby spolupracovala Van Herpen s umělkyní „pěstující” ony vzory přímo na dřevě. Společně s tím také návrhářka použila recyklované plasty od Parley of the Oceans, které byly speciálně pro ni (a poprvé vůbec) zpracovány tak, aby odpovídaly Couture kvalitě.

 

Christian Dior

Poněkud temná atmosféra kolekce Marie Grazie Chiuri odrážela novou dobu nejistot a nepředvídatelné budoucnosti, v rámci které se můžeme spolehnout jen na věštění z karet Tarot. Právě těm Christian Dior propadl, když za 2. sv. války ztratil kontakt se svojí milovanou sestrou Catherine, která tou dobou pracovala ve službách francouzské Résistance.

Nová Couture kolekce francouzského domu pro svou inspiraci proto sahá až do renesance - do doby, kdy nejen vznikly první tarotové karty (tehdy ještě jako Visconti-Sforza deck), ale hlavně do období rozkvětu umění, vědy, a společnosti, která nám dává naději na lepší zítřky. Příběh za touto kolekcí pojednává o našem osobním labyrintu, v rámci kterého nyní každý musíme najít vlastní cestu a rozhodnout se tak o našich životech - stejně jako hrdinka „Dior Couture filmu”, do jehož režisérského křesla usedl Matteo Garrone. Spojením křehkého francouzského srdce s religiózním, italským duchem dostala kolekce to nejlepší z obou. Mezitím, co zlaté šaty a kaftany s renesanční, ornamentální výšivkou či chiffonové blůzy s balónovými rukávy symbolizovaly Diorovu nehynoucí lásku k femininitě, kontrastní část kolekce - stroze minimalistické a A-linie kostýmy, odkazovala na jeho nesmrtelný odkaz 40. a 50. let.

 

Azzaro Couture

Kolekce designera Oliviera Theyskense se nesla na rozdíl od jeho kolegů v (až moc) minimalistickém stylu. Belgický návrhář je znám svou láskou k syrové ženskosti, jejíž krásu umí nejlépe zdůraznit zachycením přirozené siluety tím nejminimalističtějším způsobem. Jeho ideálem je „myšlenka vznešené femininity, která dodává sofistikovanost bez zbytečného vnucování”. Není proto divu, že se Theyskens navrátil ke kořenům značky přelomu 60. a 70. let, kdy šaty od Lorise Azzaro nosily Brigette Bardot a Jane Birkin - největší sex symboly své doby.

Couture kolekce oprášila ikonické kusy svého zakladatele - (tentokrát obrácený) three ring dress s objemnými šifonovými rukávy, stříbrné lame, flitrovaný overal směle odhalující dekolt a záda, a nechyběl ani two-piece dress obnažující záda a pas. Reflexní glitry a stříbrné lame použil i na pánských couture kostýmech, které buď doslova působily jako zrcadlo světa, nebo připomínaly jemné kapky deště na ramenou.

 

Julie de Libran

Již se založením své značky se de Libran rozhodla, že každou kolekci (ať už Couture nebo ready-to-wear) pojmenuje podle jedné ženy ve svém životě. Její první kolekce nesla jméno Elizabeth (podle Elizabeth von Guttman), a letos bylo vybráno jméno Sofia - podle dávné přítelkyně návrhářky - Sofie Coppoly, jejíž jednoduchý a nenucený styl de Libran inspiroval.

Nekonaly se žádné honosné róby ani extravagantní střihy - návrhářka se rozhodla přizpůsobit svou tvorbu novému druhu módy - „domácí Couture”. Chambray a chemise šaty, hedvábné printované sety (které se mohou nosit jako komplet i zvlášť) a zavinovací midi se zvonovými rukávy pro domácí lenošení jsou nyní největším konkurentem tepláků. Coby více slavnostní variantu představila i mini-flitrové party dress a krajkové, průhledné šaty, které dokazují, že v i Couture kouskách se může pohodlně sedět či (dříve nemyslitelně) vařit.

Důležitým detailem její kolekce byly všudypřítomné krajkové punčochy a legíny, které pro návrhářku vytvořila renomovaná, francouzská značka Eres, specializující se na výrobu spodního prádla z nejkvalitnější krajky a hedvábí.

 

Giambattista Valli

Nehledě na komplikovanou situaci v Evropě byl návrhář schopen i nadále prodávat své Haute Couture róby, o které je dle jeho slov ohromný zájem v Číně a Středním východě. Haute Couture žije a žít bude!

I tentokrát Valli vsadil na své (již) ikonické objemy, které podle něj vysokou krejčovinu symbolizují více než cokoliv jiného.

Inspirací a hlavním tématem kolekce bylo propojení oblečení a prostoru - kde se setkávají a mísí kultury z celého světa. Prostorem v tomto případě posloužilo město Sevilla. Právě tam se propojují andaluské rytmy flamenca s islámskou kulturou, jejichž společný odkaz s trochou fantazie najdete v jeho kolekci - volánových sukních, polka dot halenkách s balónovými rukávy a vyšívanou vestou, na kabátu připomínající tradiční oděv berberů (dželba) osazeným okvětními listy, ba možná i do určité míry maskou z květin, koncentrující pozornost na ženské oči.

 

Chanel

Pařížský šarm byl letos domem Chanel pod vedením Virginie Viard (symbolicky) přenesen na jih Francie - rustikálního venkova (avšak stále ve „velkém stylu”), plného květin, barev a tepla prvních jarních paprsků.

Oproti loňské Couture kolekci působila letošní velmi uvolněně, svěže, s větší dávkou romantismu a autenticity. Dům Chanel se vrátil zpět k DNA zakladatelky, a jako by před našimi zraky omládl nejméně o 10 let. Je zřejmé, že Viard tentokrát necílila na jeden druh zákazníka, ale na dámy všech věkových kategorií - pro mladé mademoiselle, které by bezpochyby okouzlily šaty s 50’s siluetou - masivní tylovou sukní nebo krajkové mini vyšívané sedmikráskami s odnímatelnou sukní na černé mašli; a pro madame - tvídové kostýmy s oxford bags, vestou či bolerem, ve svěžích barvách jara nebo overal v perleťově-metalických tónech.

Čtěte dál