Generál Petr Pavel: Každá krize má konec, za kterým je zase jasný den

Generál Petr Pavel prozrazuje, jak lze čelit strachu, jak zvládnout stres a jak přežít krize.

Foto: Petr Pavel oficial

Kdy jste naposledy cítil strach?

V posledním roce často. Především kvůli obavám o zdraví a životy svých blízkých a lidí, které mám rád. Jako voják jsem byl zvyklý a připravený bránit nejen je, ale i všechny občany naší země. Případný protivník byl ale vždy hmatatelný a měřitelný a šlo se na něj konkrétně připravovat. Ten současný nepřítel je neviditelný, neuchopitelný, vybírá si mezi námi podle libosti. Nutně to vede k pocitům bezmoci a obavám. O viru toho ale víme stále víc a pokud důvěřujeme odborníkům, není nutné obavám podléhat. 

Kde je podle vás hranice mezi tím, kdy je strach zdravý a kdy až zbytečně svazuje nohy?

Strach v podobě pudu sebezáchovy je v principu vždy zdravý. Vede k reálnému zhodnocení rizik a možností, jak se z krize co nejlépe dostat. Nikdy by nás ale neměl paralyzovat. V panice člověk většinou ztrácí soudnost a schopnost vidět situaci objektivně. Nejlépe se tomu dá čelit, když máme správnou motivaci, víme, pro koho nebo pro co riziko podstupujeme, a zároveň se průběžně připravujeme.  

Když jste ve stresu, co jdete dělat? Co vám pomáhá? 

Osvědčilo se mi pár jednoduchých kroků. Připomenout si, že každá krize má konec, za kterým je zase jasný den. Každá situace má řešení. Někdy bohužel jen ta méně a více špatná a pak je dobré soustředit se na alternativy, které máme reálně po ruce. 

Dobré je také připomenout si svoji vlastní nebo i cizí zkušenost, kdy bylo mnohem hůř a ve srovnání se kterou je má stávající situace vlastně ještě pohoda. A pokud to okolnosti jen trochu dovolí, pomáhá kontakt s někým blízkým, trocha fyzické námahy, oblíbená muzika, knížka nebo film. 

Jak se naučit pracovat s pocity nejistoty?

Především je nepovažovat za něco nepatřičného nebo dokonce za slabost. Naopak nejistota a pochyby jsou znakem uvažování o správnosti cesty, kterou se chci vydat a také nutné pokory. Dobře pomáhá si všechny pochyby zkusit racionálně zdůvodnit a rozhodnout se pak co nejvíc na základě faktů. 

Foto: archiv Petr Pavel

Co pro vás znamená svoboda?

Sám jsem měl možnost nesvobodu poznat. I když tehdy kvůli výchově, prostředí a omezenému rozhledu jsem ji vnímal v mnohem menším kontrastu a detailu než dnes. I proto ale teď můžu svobodu ve všech jejích podobách bez nadsázky vnímat jako tu nejvyšší hodnotu. Svoboda přístupu k informacím, svoboda o nich nejen kriticky přemýšlet, ale také mluvit a sdílet s ostatními, svoboda naplnění života podle svých preferencí, schopností a nasazení, svoboda cestovat a poznávat, svoboda volby v obecné rovině. To vše se mnohým může zdát samozřejmé a možná i banální, ale jak ukazuje zkušenost posledních let, svoboda je velmi křehká a je třeba ji nejen chránit, ale také neustále kultivovat.

Jak pocit svobody neztratit?

Vidím dvě důležité věci. Zaprvé, musíme si znovu ujasnit roli hodnot v našich životech. Individuálních i národních. Úspěch, neustálý růst prosperity a bohatství nemohou být tím jediným určujícím kritériem. Stejně tak politika, jako umění možného, nemůže svých cílů dosahovat za jakoukoliv cenu. Pokud nebudeme schopni vrátit do našich životů jasný hodnotový základ, vystavíme nejen svobodu, ale i další hodnoty demokracie velkému riziku v konfrontaci s autoritativními režimy všeho druhu.

Ta druhá věc je vzdělávání. Nejen ve školách, ale v průběhu celého života. Schopnost třídit a analyzovat rostoucí proud informací a dezinformací. Kriticky přemýšlet a naše závěry konfrontovat s našimi hodnotami. V tom všem, stejně jako v posilování sounáležitosti a spolupráce, vidím cestu, jak ten‚ dosud nejlepší způsob správy věcí veřejných, který lidstvo vymyslelo, nejen nepromarnit, ale dále rozvíjet.

Jaké tři události, které jste prožil v uplynulých 365 dnech, vnímáte jako zásadní a určující?

Na prvním místě je to samozřejmě koronavirová pandemie. Ve světě má ke dnešku na svědomí dva a tři čtvrtě milionu obětí, u nás přes pětadvacet tisíc. K tomu obrovské ekonomické a sociální dopady, paralýzu celých odvětví, výpadek ve vzdělání milionů školáků a mnoho dalších důsledků, jejichž dosah ještě ani nedokážeme zhodnotit. Zároveň ale, jako každá krize, je velkou příležitostí ke změnám všeho, co se ukázalo jako nefunkční.

Druhá věc, v kontrastu s množstvím chyb, které nadělali naši politici, lidé prokázali nejen hrdinství a odvahu v každodenním boji s epidemií, ale také sounáležitost a ochotu si pomáhat. Sem řadím i naši iniciativu Spolu silnější, kterou jsme s kolegy spustili téměř přesně před rokem. Přes veřejnou sbírku jsme ke dnešku vybrali skoro 2 miliony korun, podpořili na 70 projektů, potom jsme s experty přišli s doporučeními, jak se připravit na příští krizi a zvládnout ji lépe a s menšími dopady na naše životy. Teď usiluji o to, aby tato a další nutná opatření byla brzy součástí vylepšeného krizového řízení naší země.

A do třetice, v osobní rovině, ztráty na jedné straně - v mém případě otec zkraje minulého roku a tchán před týdnem - jsou přírodou milosrdně vyvažovány novými přírůstky do rodiny. Ke dvěma zdravým vnoučatům přibylo loni v létě třetí a před pár dny jsme dostali krásnou zprávu o čtvrtém na cestě. S těmi malými človíčky se pojí spousta optimismu, radosti a taky odhodláni udělat pro ně svět alespoň o kousek lepší.

Čtěte dál