Eva Sakuma: Umělecký život mezi Prahou a Japonskem

Žije částečně v Praze a částečně v Japonsku. Různé světy se prolínají i v jejích malbách. Co inspiruje talentovanou výtvarnici?

Foto: archiv maířky

Uměleckým dílem, které mě nepřestává fascinovat, jsou poslední Beethovenovy kvartety v podání The Juilliard String Quartet. Vracím se k nim pravidelně. Jsou to skladby plné lidství, radosti i smutku, zklamání i extáze a jsou důkazem, že umění se dotýká věcí mezi nebem a zemí.

Jedny z mých prvních kreseb najdete na spodní straně jídelního stolu, který stále máme doma a kam jsem si tajně čmárala, aby maminka nevěděla. Jedno z mých nejstarších dochovaných děl je školní práce pohraničníka z první třídy. Jsem ráda, že naše děti takovou kresbu mít v portfoliu nebudou.

Mou oblíbenou knihou je soubor Beethovenových dopisů s názvem List o umění, lásce a přátelství. Četla jsem ji už několikrát, pomáhá mi přiblížit se jeho hudbě.

Nejraději maluji portréty míst. Krajina je jako lidská tvář, mluví svým jazykem, mění se podle světla a stínu, jež vyprávějí tiše příběhy lidí, kteří v ní žili. Na mnoha mých obrazech se objevuje také pokoj v domě manželových rodičů, kde každoročně pobýváme. Je to tradiční dům s papírovými posuvnými stěnami a tatami rohožemi, obklopený přírodou japonského venkova. Krásu toho prostoru si pak přenáším do svého pražského ateliéru.

Mezi Prahou a Japonskem
Foto: archiv maířky
Mezi Prahou a Japonskem

V obrazech Evy Sakuma (dole) se odráží její vazba na japonskou kulturu. Malba „Calligraphy Lesson“ (2015).

Umělcem, jehož obdivuji, je polský malíř Balthus. Nebál se jít svou vlastní cestou a malovat dle svého vnitřního přesvědčení. Na jeho výstavě v Kjótu byly dvě drobné kresby jeho japonské ženy Setsuko, na které nemohu zapomenout. Její tvář byla nakreslena tak jemně a s takovou něhou, že se dalo vyčíst, jak moc ji měl Balthus rád. To je umění.

Svůj život si neumím představit bez hudby. Je to umění nejvyšší, neboť nezobrazuje, nemá stín a vše se odehrává v naší mysli. Jeden muzikolog přirovnal mozek při poslechu Mozartovy hudby k rozsvícenému vánočnímu stromečku. Už jako malá jsem uměla všechny party z Dvořákovy Rusalky nazpaměť. Zpěv je má další veliká celoživotní láska.

Těším se na příští koncert geniálního španělského gambisty Jordiho Savalla. Naposledy jsme ho viděli v rámci Pražského jara a byl to výjimečný zážitek.

Čtěte dál