Eleanor Lambert - Forrest Gump americké módy

Nedávno Netflix představil mini-seriál o (skoro) zapomenutém návrháři Halstonovi – jedné z největších hvězd americké módní scény 70. let. Mou pozornost však upoutala postava Kelly Bishop (kterou si všichni pamatujeme ze seriálu Gilmore Girls). Ta ztvárnila pro mnohé neznámou, avšak absolutně klíčovou postavu – ženu, která je považována za kmotru (a do určité míry i stvořitelku) americké módy. Dámy a pánové, představuji vám Eleanor Lambert.

Foto: archiv Instagramu @zadrianandsarah

Nacházíme se v první polovině 20. století. Dvaadvacetiletá Eleanor Lambert přijíždí do New Yorku, který během několika dekád promění v nové světové centrum módy, sesadíc tak Paříž ze svého trůnu…

Eleanor Lambert již od svých mladých let milovala umění a dokázala rozpoznat talent na míle daleko. Měla také fantastické komunikační schopnosti, což byla kombinace, která rozhodla o jejím osudu. Stala se vůbec první publicistkou zastupující umělce – malíře, sochaře, fotografy, designery a následně i návrháře. 

Během druhé světové války Amerika nechtěla zanedbávat domácí ekonomiku a orientovat celý průmysl na válečnou produkci. Vědělo se, že ženy budou investovat do svého šatníku válka neválka. A jak nejlépe podpořit domácí ekonomiku než prodejem „vlastních” návrhářů? 

Roku 1939 tak americká vláda společně s oděvním průmyslem (výrobci i managementem) a jeho odbory založili New York Dress Institute (nahrazený roku 1962 Council of Fashion Designers of America), aby společně podpořili lokální návrháře, kteří byli do té doby zcela anonymními „osobami v rohu místnosti”. Peníze získané z prodeje oblečení (1 %) tak sloužily jako fond určený na publicistickou činnost a reklamu. Bylo však potřeba člověka, který danou organizaci povede, a tak oslovili Eleanor Lambert. Jejím prvním počinem bylo vzkříšení pařížského seznamu nejlépe oblékaných žen (který se v Paříži již rok kvůli válce nevydával). Přejmenovala jej na International Best Dressed List, který pochopitelně promoval tehdejší celebrity – manželky politiků a podnikatelů, herečky, návrhářky a aristokratky, jež nosily americké návrháře (a jejich klienty) – Billa Blasse, Lilly Daché, Adel Simpson a další.  Zasloužila se tím o to, že manželky vlivných politiků nosily převážně americké návrháře. O rady ji kdysi požádala i Jackie Kennedy, kterou Lambert nato seznámila s Halstonem – a příběh o legendárním inauguračním pillbox klobouku již všichni známe. 

Foto: archiv Instagramu @graziausa

První světový Fashion Week

V roce 1943 však přišla s nápadem, který navždy změnil módu. Rozhodla se zorganizovat přehlídku amerických návrhářů pro nákupčí z lokálních obchodních domů (department stores). Právě obchodní domy byly hlavními udavateli trendů a měly hlavní slovo – prodávaly společně americké a francouzské návrháře (či jejich kopie) i vlastní výrobu a určovaly, co se nosí. Hlavním cílem tedy bylo soustředit větší pozornost nákupčích na domácí, autentické tvůrce. Přehlídky se podle ní měli zúčastnit i američtí publicisté ze všech velkých novin a časopisů, čímž by se rozšířilo povědomí veřejnosti (zákazníků) o návrhářích a což by ve výsledku zvýšilo prodeje obchodních domů. V té době však noviny neměly ani peníze na cestu do New Yorku, ani „módní žurnalisty”, kteří by o akci byli schopni napsat. Eleanor Lambert však byla schopna zaplatit veškeré náklady z fondu New York Dress Institute, a tak třiapadesát novinářů z celé Ameriky přijelo na první světový týden módy. Fashion Press Week (předchůdce NYFW) tak novináři opouštěli již jako „módní kritici”, čímž začala nová éra (nejen) americké módy. Akce si ihned získala obrovský ohlas a již na další přehlídkovou sezónu přijelo dvojnásobné množství žurnalistů. Někteří z nich se začali podílet i na seznamu nejlépe oblékaných žen a také tvořili porotu Coty Awards ­– akce známé jako „módní Oskaři” (konající se od roku 1943 do doku 1984, kdy ji následně vystřídaly CFDA Awards, existující dodnes). 

Pro americké návrháře organizovala krom domácích přehlídek i cesty do zahraničí – Evropy, Austrálie, Japonska, a dokonce i do Sovětského svazu. Nepodnikaly se však cesty do Paříže, jelikož podle Lambert nebyli Američané připraveni soutěžit s giganty. Tuto strategii aplikovala až do roku 1973, kdy se jí naskytla jedinečná příležitost…

Veni, vidi, vici   

Legendární Versaillská bitva návrhářů roku 1973 byla původně plánovaná jako výstava, pořádaná coby záchranná, benefiční akce pro rekonstrukci Versaillského paláce, pro jejíž organizaci Lambert oslovili Gerald a Florence Van der Kemp. Lambert přišla s nápadem o společné prezentaci deseti návrhářů (pěti z USA a pěti z Francie), a to přímo na místě, kde se psaly dějiny. 

Foto: archiv Instagramu @galanttifashionschool

Francouzskou část organizace měla na starosti sama Marie-Hélène de Rothschild, která vybrala Pierra Cardina, Christiana Diora (v čele s kreativním ředitelem Marcem Bohanem), Yves Saint Laurenta, Huberta de Givenchy a Emanuela Ungaro. Ti si mohli vybrat americké představitele. Shodli se na Billu Blassovi, Oscaru de la Renta, Anne Klein (jejíž pravou rukou v té době byla Donna Karan), Stephenu Burrowsouvi a Halstonovi (který se do pětky mimochodem dostal náhodou). Byť byla akce představena veřejnosti pouze jako přehlídka „těch nejlepších” z nového a starého světa, obě strany si velice dobře uvědomovaly, že půjde o nelítostný boj Davida a Goliáše před zraky celého světa. Lambert však dokázala vycítit historický moment, kdy haute couture postupně ustupoval, a Amerika tak byla připravena nabídnout světu vše, co Evropě chybělo – sportswear, divoké barvy a moderní ready-to-wear glam, aneb vše, co může žena nosit jak do práce, tak i na volný čas, aniž by se převlékala několikrát denně. 

Francouzská strana představila divertissement trvající dvě a půl hodiny. Okázalé představení kombinovalo pohádkovou Popelku, balet, kabaret, ale i vystoupení legendární Josephine Baker. Bylo zjevné, že francouzská pětka se předháněla mezi sebou v tom, kdo bude víc haute couture, a ztratila krom relevance i pozornost diváků. Amerika oproti tomu vsadila na svého hvězdného hosta – Lizu Minnelli, která společně s Kay Thompson na poslední chvíli vymyslela choreografii pro modelky. Půlhodinová přehlídka amerických talentů vyrazila dech nejen publiku, ale i francouzským kolegům. Paříž byla pokořena na vlastní půdě a Amerika byla ten večer objevena podruhé… Krátce nato američtí návrháři expandovaly na evropský trh a o americké modelky se rázem praly všechny módní domy i časopisy. 

Eleanor Lambert věnovala módě více jak sedm dekád svého života. Netoužila po slávě ani uznání, a to i navzdory svému obrovskému vlivu v módní sféře. Marně bychom ji hledali na obálkách časopisů či stříbrném plátně – místo toho ji však najdeme na raritních dobových fotografiích kdesi v historických archivech, schovanou někde v pozadí návrhářů, politiků a celebrit. Skoro jako bájného Forresta Gumpa (nevědomky) píšícího dějiny. Aktivně pracovala až do svých 99 let a v rámci jednoho ze svých posledních interview skromně prohlásila: 

„Jsem hrdá na to, že jsem pomohla svět seznámit s americkým stylem, který je nyní považován za nezávislou entitu v historii módy.“

Čtěte dál