Efemér: Pomíjivá krása rostlin

Lucie Králíková je zahradní architektka, umělkyně, která tvoří pod jménem Efemér. Ke své práci využívá rostliny a kytice z nich vnímá jako výtvarný počin. „Práce s rostlinou je fascinující a nemění se přibývajícími roky. Je to pomíjivá krása, kterou nelze dlouhodobě uchovat,” říká Lucie.

Foto: Michaela Karásková

Kdy vás začaly fascinovat rostliny?

Pátrám ve svých vzpomínkách na zážitky raného dětství. Úplně malá sedím tátovi na ramenou a trhám plodenství – kuličky z mohutného platanu. Dlouho si je schovávám v krabičce jako cenný poklad, než se úplně rozsypou na perském koberci. Pak se mi vybavují bělokarpatské louky, kde sbírám s babičkou čarovné byliny. Když nastupuji do první třídy, znám už mnoho názvů léčivek i latinsky. Důležité jsou také mé prázdniny trávené v zámeckých zahradách. Dětská dobrodružství v zarostlém historickém skleníku, naplněná strachem a nejistotou z toho, jestli se mi podaří tajně uštípnout větvičku exotické rostliny, abych ji doma mohla nechat zakořenit. Snění v sálech pokrytých freskami, obdivování obrazů temných květinových zátiší... Ještě teď se usmívám při představě, jak mámě kradu všechny vázy a můj pokojík v paneláku je přeplněn velkolepými „barokními“ aranžmá z kytek ze sídliště.

Jaký příběh stojí za Efemérem? 

Tenhle příběh začal před devíti lety. Tehdy jsme s mou kamarádkou a spolužačkou z vysoké školy, Klárou Zahradníčkovou, jako jedny z prvních vlaštovek upozornily na téma květin dovážených ze zahraničí a ekologický dopad jejich pěstování na okolní krajinu. Nikoho v té době nenapadlo, že by šel k oltáři třebas s náručí divokého vlaštovičníku, a nás při tom hnala touha pracovat jen s rostlinami, které rostou v české krajině či na zahradě. Hledaly jsme nové způsoby, jak o rostlinách přemýšlet, jak k nim přistupovat. Zajímala nás rostlina jako výtvarný objekt, její význam v českých tradicích, obřadech a slavnostech, vlastní zahrada, krajina, lokální pěstitel, místo... Naše pracovní cesty s Klárou se později rozešly. Efemér však žije dál, přirozeně se proměňuje, dále se rozvíjí i díky bohaté spolupráci s různými umělci. 

Foto: archiv Efemer

Jak byste popsala svůj floristický styl? 

Po čase, který jsem s rostlinami prožila, i způsobem, jak nad nimi přemýšlím, jak k nim přistupuji, nemohu říct, že jsem floristka. Mnohý florista, odborník, by se mé práci možná vysmál. Nezabývám se stylem ani trendy. Když s odstupem hodnotím svou práci, mohu s čistým svědomím říct, že podstatou Efeméru je silný koncept pro odvážné zákazníky. Někdy mám sklony přehánět, miluji velké objemy a velkorysost nebo naopak drsně sdělenou myšlenku pomocí jednoho stonku, jedné větévky, shluku kořenů, náruče trní, symbolu. 

Co je pro váš při práci s květinami důležité? 

Chůze, pozorování, soustředění, hledání, experiment, meditace, péče, opájení se vůní, dotek, dlouhá, pomalá mechanická práce, studium, historie, šifra, koncept, osoba, pro níž jsou rostliny určeny, krajina, místo... Také vzrušení, touha objevovat stále nové a lov. 

Jaké květiny nebo kombinace květin vás osobně těší? 

Každý rok objevím něco nového, tíhnu k nějaké barvě nebo k textuře. Baví mě divnost – pracovat jen s listy, když všichni v květině očekávají jásavé barvy květů, baví mě trny, které se zachytí v krajce dokonalých svatebních šatů... Miluji čemeřice, které se derou z prosincového sněhu, a já v nich spatřím symbolický dar právě narozenému Ježíškovi. Zbožňuji sněženky, které vyvolají u každého úsměv, protože konečně končí zima, fascinuje mě orlíček, jehož květ má tvar holubice, stejně jako přísná kopřiva rostoucí vzpřímeně jako voják v pozoru. Kombinace květin, to už je určité schéma, nad kterým se trápím, neboť nechci, aby se opakovalo, aby mi záměrně nabíhalo v mysli. 

Foto: Michaela Karásková

Co všechno může být v květinové vazbě? 

Myslím, že cokoli, co rychle neuvadne, nebo i může uvadnout, když je to můj záměr. Mé nevěsty nesly prosté řebříčky s odhalenými kořínky, kulovité květenství jediného bodláku, stromek, jímž se vítá jaro, náruč trní mariánských divokých růží, dokonale svázanou kytici z lučních trav posypaných modrými třpytkami, náruč květin z místa seznámení, vlastnoručně vypěstované letničky ze zahrady svého dětství, devatero svatojánských bylin trhaných za soumraku, miříkovitá květenství s krystalky soli... Tolik krásy, která by nikdy nevznikla, kdybych se nepotkala s jedinečnými lidmi, mými zákazníky. 

Co je v poslední době téma, které vás fascinuje? 

Letos na podzim však spatří světlo světa krásná věc, posvátná modrá kniha Svátosti, v níž se s fotografkou Michaelou Karáskovou prostřednictvím rostlin věnujeme návratu slavení, tradic a obřadů do našich hektických životů. Stromy, keře, byliny pro mě už dávno přestaly být dekorací, staly se svátostmi, obětinami, vypravěčkami příběhu, prostředníky setkávání se s novými lidmi. Stále vnímám jejich krásu, vůni, teplotu listů, jen se díky nim dostávám dál, do nových končin, odkud zní opět radostný smích z náhlého deště, ze společné hostiny, z prvních kopřiv, z čisté oblohy plné hvězd... Stále mocněji ve mně sílí touha po sdíleném zážitku, kde kytice přestává být pouhým odevzdaným produktem, ale stává se součástí děje, který je silný v daném okamžiku, následně pomine a zůstane jen ve vzpomínkách. 

Podpořit vydání knihy Svátosti můžete i vy prostřednictvím donátorské platformy Donio

Čtěte dál