Dávid Valovič: Hlína je dar

Mladý designér Dávid Valovič pracuje nejčastěji s keramikou. Jeho rozměrné dílo What Are You Standing On?, které měří tři metry a skládá se z deseti keramických obručí, zaujalo zahraniční porotu na Designbloku v Diploma Selection, a jeho autor tak zvítězil v kategorii produktový desing. „Přitom jsem jen nechal mluvit materiál sám za sebe,” podotýká Dávid Valovič, jehož tvorbu byste měli znát.

Foto: Lenka Glisníková

Kde se dají vystopovat kořeny vašeho uměleckého směřování? 

Už od mala jsem měl sklony stále něco vytvářet. V dětství to bylo formou hry, kdy jsem zhmotňoval své představy v plastelíně nebo v Lego stavebnicích. Na základní škole jsem dva roky chodil na výtvarný kroužek, kde si mě všimla učitelka Katarína Mareková. Věnovala se mi a připravila mě na přijímačky na Školu uměleckého průmyslu Josefa Vydry v Bratislavě, kde jsem v roce 2011 začal studovat v ateliéru keramiky pod vedením Milana Hanka. 

Kdy jste se rozhodl pro keramiku? 

Když jsem nastupoval na střední uměleckou školu, měl jsem v hlavě vidinu, že budu vytvářet busty a věnovat se sochařině. Na výběr jsem měl dva ateliéry – kamenosochařství a keramiky. Nakonec jsem se rozhodl pro keramiku, byla mi bližší než tesání do kamene. Přičichl jsem řemeslu a navrhování. Seznámil jsem se s technologiemi, s různými uměleckými postupy, materiály, a hlavně jsem pracoval s hlínou. Měl jsem ty nejlepší učitele, odborníky, kteří milují to, co dělají. Po střední škole jsem se přihlásil na malbu na VŠVU a na UMPRUM na keramiku. Vzali mě na obě školy, já se rozhodl pro Prahu. Chtěl jsem se věnovat designu s přesahem do volného umění. 

Foto: Lenka Glisníková

V čem je keramika jako materiál výjimečná?

Hlína, která se výpalem stává keramikou, je nevýslovně důležitá pro naši lidskou existenci. Můžeme v ní pěstovat plodiny, které konzumujeme my lidé, ale i zvířata okolo nás. Hlína je dar, který nám zprostředkovává život. Vypalovaná hlína – keramika – má dalekosáhlou historii. Spojuje se se začátkem lidské existence a s prvními civilizacemi. Od pravěkých primitivních předmětů, uctívání přírody skrz starověké řecké amfory po anglický porcelán Wedgwood až po současné řemeslo a design… Ten materiál nás nepřestane bavit. V současnosti se aktualizuje, reinterpretuje a používají se nové technologie a přístupy, které keramiku posouvají do 21. století.

Fascinuje mě, že mohu jako umělec vtlačit hlíně svou představu, a nebo mohu materiál nechat mluvit sám za sebe jeho surovostí. Ale pořád tam jsou jisté záludnosti, hlavně technologie sušení a výpalu. Jakmile umělec-řemeslník nezná pravidla, nikdy se zřejmě nedopracuje ke zdárnému výsledku, o tom jsem se nejednou přesvědčil i já sám.

Co byste člověku doporučil, aby také podlehl kouzlu keramiky?

Každému bych doporučil, aby si tenhle materiál vyzkoušel osahat a něco z něj vytvořit. Já osobně, když pracuji s hlínou, zapomínám na všechno okolo. Mou plnou pozornost má to, co zhmotňuji, práce s hlínou mě uspokojuje.

Doma se obklopuji svými výrobky a uměním od svých talentovaných kamarádů a renomovaných designérů. Umění a design má člověka těšit a přivést ho k jiným myšlenkám. Pomáhá mu vytvářet krásnější domov. Jestli máte tu možnost, podpořte nějakého erudovaného lokálního umělce, designéra či řemeslníka a obklopte se doma jeho uměním. Bude vás to těšit.

Čtěte dál