Co přineslo finále kolekcí Haute Couture Spring-Summer 2021?

Jaká umělecká ztvárnění a precizní detaily přinesly poslední kolekce Haute Couture Spring-Summer 2021?

Foto: IMAXtree

Fendi

Po dlouhých letech strávených navrhováním pánských kolekcí Kim Jones zkrátka nemohl přejít k dámskému couture „jen tak”. Intuitivně si vybral jako inspiraci příběh Orlanda od Virginie Wolf - intimní a emotivní příběh, pocházející z pera jeho krajanky.

Zatímco svůdně průhledné róby plné perel, krajky a transparentní organzy odhalovaly čistotu mladé duše, mramorem pokryté šaty a kostýmy s kápí zahalovaly tělo chladnou melancholií zlomeného srdce. Kolekce zahrnovala i explicitní element Orlandovy rozpolcenosti zobrazenou skrze šaty transformující se do saka s vlečkou či prošívaného kabátu na pánských i dámských modelech. I samostatně pánský prvek byl v Jonesově kolekci zastoupen coby klasický kostým s kápí a lesklý kabát s bolerem. Ani hvězdy kolekce (Kate Moss s dcerou, Bella Hadid, Demi Moore, Naomi Campbell, Delfina Delettrez Fendi, Cara Delevingne a Christy Turlington) nebyly schopny svou září přehlušit silnou melancholii barevně velmi chladné kolekce, která tak možná připomněla tragický konec Orlandovy stvořitelky. 

 

Viktor&Rolf 

Holandské duo letos proměnilo svou kolekci ve fúzi Hunger Games a Mad Maxe (který se podle původní verze odehrává právě v roce 2021). Loňská přehlídka odrážela krizi globálního zdravotnictví, a v takřka stejném duchu pokračovali i letos. Očividné bylo tentokrát téma upcyklace s punkovým nádechem opakujících se kombinací - blýskavá bralette s maxi tylovou sukní, pletená bralette s volánovou sukní atd. Právě onen punkový DIY faktor byl na jednu stranu až děsivě barbarský (konkrétně pro tuto značku), a na stranu druhou dával naprostý smysl - haute couture je přeci také „ruční výroba”. 

Glam nádech dystopické budoucnosti, kdy budeme šít pouze a jenom z „toho, co bude”, ať jsou to volánové šaty z organzy prošité vlněnou nití, nebo dlouhé tričko s našitou tylovou sukní, balónové šaty vytvořené z desítek pruhů různých barev a printů eklekticky smíchaných a dekorovaných krajkou, umělými květinami a vším, co „zem nabídla”, nebo co jsme si vybojovali. 


Na závěr...

Říká se, že umění dané doby odráží společnost. Její události a nálady, její hodnoty a tradice, a v neposlední řadě i její cíle a naděje. Různorodost letošních kolekcí mluvila sama za sebe. Některé reprezentovaly naprostou dystopii, na níž se podvědomě připravujeme, jiné se poddaly své vnitřní melancholii coby novému stavu mysli. Byli jsme ale svědky i nehasnoucí naděje, která vyzývala ke stoicismu a perspektivě, že se vše za chvíli vrátí do svých starých kolejí, a proto je nyní, tak jako nikdy, třeba spolehnout se na staré a léty prověřené tradice. 

Můžeme se ohlédnout o století zpět, a najít možná malé paralely, které nám dokazují, že jsme překonali i horší období… Vskutku, všichni čekáme, až nastanou ony legendární „Roaring Twenties”, kdy zkrátíme sukně a prodloužíme večírky (nebo alespoň „večerku”). 

Právě ty značky, které se jako bájný Fénix zrodily z vlastního popela, nám takový scénář rýsují. Jak báječné bylo ale vidět i svěží autenticitu, která vzešla právě díky časům nejistot, a dala nám i  návrhářům prostor najít vlastní rovnováhu, vnitřní hlas a dodat jim i nám tak čerstvý vítr do plachet… 

Byť tento malý boost kreativity a inspirace, kterého se nám dlouhé měsíce nedostávalo, neodpoví na všechny naše otázky, slibuje nám však alespoň drobnou naději na lepší zítřky... 

Čtěte dál