Co když stud ničí sex?

Možná ve své fantazii rozehráváte sexuální hrátky, které se v životě nestanou. Snad vám to tak připadá v pořádku. Ale co když se necháváte zbytečně svazovat vlastním ostychem?

Foto: Getty Images

Z rozsáhlé studie zaměřené na lidskou sexualitu, kterou dodnes můžete vyplnit na webu pokusnikralici.cz, jenž provozuje výzkumný tým profesora Jaroslava Flegra z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, vyplývá i to, co se lidem v sexu líbí. Třeba to, že při sexu by mnozí - až třetina z patnácti tisíc dotazovaných – rádi prožili různé formy sexuálního násilí, kdy však nemusí jít přímo o bolest, ale spíš o svazování či hru na znásilnění. Potvrzuje tak nejen masivní oblíbenost erotického románu Padesát odstínů šedi, který téma sexuální dominance před pár lety otevřel, ale i fakt, že naše fantazie jsou v sexuálním ohledu mnohem barvitější, než je náš reálný sex. Ten se totiž často nese též v odstínech šedi, bohužel spíš těch cimrmanovských ve smyslu „nuda, nuda, šeď, šeď“. 

Přestože od sexuální revoluce uběhly desítky let, vibrátory koupíme v supermarketech a porno stránky zabírají miliony odkazů na internetu, stále je stud velké téma. A mluví se o něm jen velmi zřídka. Potvrzuje to i psycholožka Denisa Říha Palečková, která se ve své praxi snaží sexualitu rozvíjet. „Vzpomínám si na klientku, která mi vyprávěla, jak ji matka načapala při masturbaci, a dostala za to výprask. Ale i v případě, když nezažijete takové razantní odsouzení při onanii, vznikají kořeny studu už v dětství. Už od mala tak zažíváme, že potěšení z vlastního těla, je něco nepatřičného, něco, co zasluhuje divný pohled nebo třeba jen trapné ticho. V téhle fázi nastává první úroveň ztuhnutí a uzavření se do sebe, a to může zastavit vnímavost vůči našemu tělu,“ říká odbornice. 

Pocit studu není vrozený, ale získáváme ho v průběhu života. Souvisí s chováním a vinou a s hodnocením sebe sama. Když se objektem studu stane sexuální energie, člověk znejistí ve všech projevech svého bytí, jak píše Lubomír Vašina v publikaci Klinická psychologie a somatická psychoterapie.

Nekompletní slovník

Také náš jazyk odhaluje, v jaké oblasti je stud zakotvený. Spíš řekneme „tam dole“, protože pro své přirození nemáme žádný vhodný název, který by nezněl jak z učebnice biologie, případně by nebyl sprostý nebo dětinsky zdrobnělý. Jakoby ani náš jazyk neznal pozitivní přístup k sexualitě. Stud a zábrany mohou snížit možnost žít sexuální život v jeho plné spokojenosti. U žen se ostych projevuje mindráky z vlastního těla, strachem z toho, co by je odhalilo jako živočišné bytosti. Ostýchavost brání i otevřené komunikaci a živí se naším ne-sebevědomím a ne-sebepřijetím. „Proto je tak důležité sebezkoumání, láskyplný dotek sebe sama, pochopit, co mě vzrušuje a probouzí mé tělo. Jsou k tomu skvělé masáže, nebo i zrcátko, protože každá žena by měla vědět, jak vypadá její vulva,“ říká vztahová lektorka Denisa Říha Palečková. Stála u popularizace tantrických, smyslových masáží v Česku, které dovedou rozšířit pohled na sexualitu a na to, jak hluboké zážitky můžeme ve svém těle mít. Někdy tomu pomůže i vnímavý a schopný milenec, ale nejlepší je spolehnout se na sebe. Znát sebe sama, a mít zdravé sebevědomí. „Díky němu nebudete zklamaná, když se v posteli ocitnete s někým, kdo se vás neumí správně dotýkat. Kdo to dělá blbě, moc hrubě nebo moc jemně. Většina žen v takových chvílích neřekne nic, protože se stydí, jsou paralyzované a pasivní. Ale je důležité se neurážet a neuzavírat se do sebe, a partnerovi ukázat, jak se vás má dotýkat, když to neví,“ navádí lektorka.

Ke zkoumání sebe sama přizvěte vědomý dotek. Pomáhá v uvědomění svého těla i lepší soustředěnosti. S vědomým dotekem od sebe už nejde tak jednoduše utíkat. Důvod, proč mnohdy nedokážeme naslouchat svému tělu, je kromě studu i strach. Protože když se poznáme, a začneme cítit mnohem víc emocí, mohou se mezi nimi zamíchat i takové, které nechceme. Smutek, vztek, frustrace. A proto se raději držíme dál v napětí, a fungujeme tak, abychom neriskovaly. V napětí a uzavřenosti děláme sex mechanicky. Nechceme si dovolit cítit, protože cítit můžeme i bolest. „Jenže pokud v sobě potlačujeme pocity, nemůžeme pocítit pravou rozkoš. Náš sex je pak plochý, a dosáhneme tak maximálně povrchního uspokojení. To nás ale nedokáže ukojit, jen to násobí další napětí,“ říká Říha Palečková.

Jde o sex, který chceme mít, ne o sex, o kterém si myslíme, že bychom měly mít. Alespoň tak to definuje spisovatelka a ilustrátorka Flo Perry, která napsala knihu How to Have Feminist Sex, ovšem feministickým sexem míní především to, že by se ženy měly zbavit nejistoty z vlastního těla a strachu z pojmenování vlastních sexuálních přání i obav. Perry je typická mileniálka s datem narození 1992, ale to neznamená, že její generaci nesmělost v posteli netrápí. Právě naopak.

Více se dočtete v listopadovém Harper's Bazaaru. Právě v prodeji! 

Čtěte dál