Chci vytvořit základ šatníku v kůži, říká návrhář Jan Černý

Už loni v říjnu se stal kreativním ředitelem české značky Kara. Má teď mnohem víc práce, ale právě to ho prý žene dopředu. Jaké jsou jeho vize?

Foto: archiv Jana Černého

Coby kreativní ředitel tradiční české značky Kara už má návrhář Jan Černý za sebou úspěšné představení své první kabelky, otevření velmi speciálního obchodu Kara Lab a před sebou uvedení první autorské kolekce. Za pár dní, na zářijovém Mercedes-Benz Prague Fashion Week přitom opět představí i kolekci pod vlastní značkou. Jak zvládá velké přípravy a jak se pod jeho rukama Kara změní?

Procházíme dlouhými chodbami pražského sídla Kara v Karlíně a cestou mi Honza ukazuje modely, které vybral do aktuální kolekce, která je v obchodech, i té na podzim a zimu, kterou právě chystá a představí na Mercedes-Benz Prague Fashion Week (nikoli formou klasické show, ale spíše prezentace). Všechno je krásné, velmi jednoduché, kožená košile mi perfektně padne. Její obdoba je i v pánské kolekci. 

Aby mi nastínil, jakým směrem se bude Kara v jeho rukou ubírat, ukazuje mi, které kousky naopak k prodeji nevybral, nebo které se prodávaly dříve. Rozdíl je vidět ihned, nicméně Honza jedním dechem dodává, že Kara nechce zklamat ani své věrné zákaznice, které sem chodí pro svůj oblíbený styl, do kterého však dvoubarevné kožichy, jež budou highlightem jeho první autorské kolekce a z nichž jeden je brčálově zelený, nezapadají. 

Jak se ti daří hledat cestu mezi „starým“ a „novým“? 

Zásadní je, že cítím velkou podporu a důvěru, a tak mám docela volnou ruku. Vlastně bych to vůbec nemohl dělat, kdybych to sám necítil. Majiteli značky se líbila má vize, kam bych chtěl značku posunout, už od začátku. 

Jak bys tu vizi popsal?

Samozřejmě značku zmodernizovat, ale zároveň udělat značku essential kusů šatníku z kůže. Protože kůže je materiál, který vydrží v šatníku několik klidně i desítek let, nemám vůbec ambici dělat ultra trendové kusy, které za pár let nebo dokonce jednu sezónu budou úplně mimo. Samozřejmě stejně jako v každé kolekci, i tady budou věci, které jsou o něco sezónnější, víc show off, jako jsou právě ty kožichy. I když si vůbec nemyslím, že ten kožich musí zestárnout, ten černošedý rozhodně ne. Ten zelený je spíš taková konceptuální věc, je vyrobený z karakulské ovce, podle níž získala Kara své jméno. Nicméně rád bych pro Karu tvořil ikonické kusy, jako je bomber, křivák, trenčkot a podobně, a to nejen v té nejbližší kolekci, ale i v budoucích letech. Zároveň bych rád, aby ty kusy mohla nosit mladá holka, která si koupí trenčkot o tři čísla větší, aby měla spadlá ramena, ale i její babička, která si ho pořídí na tělo, aby měla hezkou postavu. A když se o kůži dobře staráš, mohou to být věci, které se v rodině dědí.

Jaký je rozdíl mezi prací pro Karu a pro tvoji vlastní značku?

Tady je to běh na delší trať. Pracujeme s dodavateli už na těch vzorcích, aby si zvykali pracovat s novými tvary a střihy, zatímco ve svém mini ateliérku jsem zvyklý, že věci jdou mnohem rychleji. Jeden den se rozhodnu, ušiju si je a ještě ten samý den jsem schopný mít hotovo. 

Jak náročné je dělat obojí najednou?

Musí být fungující tým na obou stranách, což naštěstí je. Na kolekci pro svoji značku spolupracuji s Borisem Králem, s nímž jsme se dokonale sladili a dokážeme se vzájemně posouvat, on technologicky, já kreativně. Plus máme nějaké stážisty. Takže zatím to funguje a cítím, že by to mohlo fungovat i dlouhodobě. Je to někdy náročné, ale to mě na tom vlastně baví, je to další výzva.

Foto: archiv Jana Černého

Fandí tým z Kary i tvé vlastní značce, nebo se spíš tváříte, že ty jsi Kara a nic jiného neexistuje?

To, že je pro mě moje značka stejná priorita jako Kara, jsem si tu naštěstí nastavil hned na začátku. Myslím, že je dobré, že na sobě vzájemně značky neparazitují. Kara je pro mě ta kvalitní, essential, u sebe si můžu dělat výstřednější věci, které nejsou úplně pro každého. Skvělé je, že mě vážně obojí baví úplně stejně. A fandí mi tu, myslím, že vidí, že už je něco za mnou a uznávají to.

Jak se ti daří nápady mezi dvě značky dělit?

Ze začátku jsem se toho trochu bál, ale zjišťuji, že to není žádný problém. Naopak mi to paradoxně dalo větší svobodu v tom, že jsem se u své značky pořád snažil dělat i basic věci. Teď už nemusím. U mě naštěstí artové věci fungují. Ty nejvýraznější kusy jsou vždy nejrychleji pryč.

Poprvé tady navrhuješ i dámské věci. Jaké to je?

Je to dobrý refresh. Ve své značce to zatím neplánuju, ale tady jsem se našel v myšlence, že máš stejný kus oděvu pro kluka i holku a mohou to buď nosit spolu nebo nemusí. Přijde mi to jako moderní přístup, protože jsme přece v době, kdy už je úplně jedno, jestli je oblečení dámské nebo pánské. Samozřejmě ženské a mužské tělo je jiné, takže střihy jsou lehce přizpůsobené, ale když se ti dva postaví vedle sebe, působí téměř identicky.

Už tvůj první Kara kus, kabelka Blackbag, je unisex. Jaké další věci takové budou?

Kromě kabelky také košile, bomber nebo trenčkot, a dokonce i kožich z beránka. To mi připadá jako ten největší posun pro značku Kara, která doteď byla velmi, velmi ženská, věci byly hodně vypasované a na tělo.

Tento přístup sis už trochu vyzkoušel, protože tvé věci hodně nosí holky, přestože jsou pánské.

To je pravda. S tím, že moje věci tomu nejsou vůbec technologicky přizpůsobené. Ty jsou opravdu navržené čistě jako pánské.

Blackbag. Foto: archiv Kara

U tvé značky jsme zvyklí, že má každá kolekce za sebou nějaký příběh, jasnou inspiraci. Je to tak i v Kaře?

Je. Navazuji na to, že Kara má a vždycky měla blízko k přírodě, i když to nikdy nikdo nijak konkrétně neuchopil. Každá moje kolekce tedy bude odkazovat k jednomu přírodním živlu nebo elementu. Začínáme s kamenem, tedy se základním stavebním kamenem, stavíme základy, respektive stavíme na již položených základech. Kámen symbolizují barvy použité kůže, i její pevnost. 

Odkud jsou dodavatelé a materiály, s nimiž Kara pracuje?

Něco vyrábíme v Česku, něco je z Itálie, něco v Turecku, něco je Pákistán a Indie. Materiály se teď v Kaře začínají hodně řešit, protože bývalý majitel se o tuto stránku věci tolik nezajímal. Pro mě osobně je to jedna z nejdůležitějších věcí. Kůže je pro mě zodpovědný materiál, pokud víš, odkud je. Postupně tedy o dodavatelích zjišťujeme co nejvíc, už teď ale můžu říct, že veškerá kůže, kterou používáme, je ze zvířat, jež se zpracovávají celá. Naopak už nepoužíváme exotické kožešiny, u nichž se zvířata pěstují jen kvůli nim. Máme například kožešinové límce z lišek či mývalovců, ale plánujeme nabízet je tak, aby si při nákupu každý mohl říct, zda chce bundu s límcem nebo bez něj. Do své kolekce jsem si navíc vybral lišky, které už měla Kara Trutnov několik let nakoupené, ale nevyužila je. Takže jsme zpracovali nevyužitý materiál.

Plánujete nějaké kusy, které nebudou ani z kůže, ani z kožešin?

V mé kolekci jsou péřovky, ale i ty obsahují husí peří. Budou také vlněné svetry. Podstatou Kary je tato rustikálnost a použití přírodních materiálů. Neplánujeme eko kůži, na kterou se stejně musí dávat ještě vrstva polyuretanu, aby byla dostatečně pevná, takže zase tolik ekologická není.

Využíváš teď v Kaře něco, co ses naučil na stáži u Louis Vuitton?

Rozhodně. Myslím, že kdybych nebyl u Vuittona, vůbec bych tu nemohl fungovat. Naučil jsem se tam systém práce, kdo má co mít na starost, jak dodržovat časové timeliny a podobně. Předtím jsem byl zvyklý, že musím všechno dělat já. Teprve v Paříži jsem se naučil práci rozdělovat, i proč je dělat nejrůznější tabulky a další důležité detaily.

Jak v těchto souvislostech hodnotíš přínos školy ve Zlíně, kterou jsi vlastně nakonec nedokončil?

Dala mi toho hrozně moc. Je to období, kdy se můžeš soustředit jen na to vzdělávání a necítíš tlak, že musíš vydělávat a platit účty. Naučil jsem se fakt dobře šít. V kreativních konceptech a v procesu mi to vlastně moc nedalo, věřím, že v tom je UMPRUM dál. Ale hodně jsem se naučil během eventů, které jsme se spolužáky dělali. Naučil jsem se jednat s lidmi, a zjistil jsem, že mě baví i tato část, ne jen vytvořit oděv. Nicméně myslím, že to bylo spíš o kolektivu lidí, tři ročníky kolem mě byly opravdu silné, než o kolektivu pedagogů. A školu jsem nedokončil. Musel jsem se totiž rozhodnout, jestli pojedu na stáž ve Vuittonu, nebo dodělám školu. To byla jasná volba.

Kara Lab. Foto: archiv Kara

Co tě naučila Kara?

Dala mi komplexnost, hlubší pohled do marketingu i retailu. Naučila mě nebát se říct svůj názor, protože od toho tu vlastně jsem. A že mám důvěřovat týmu, ale zároveň mu říct, jak bych chtěl, aby věci byly. Vždycky jsem totiž chtěl být hlavně se všemi zadobře. Naučil jsem se vyřizovat e-maily, lépe si organizovat čas a být efektivnější, plánuju si dopředu celý den. Zkusil jsem si také, co obnáší zařídit celý obchod - otevíráme teď totiž Kara Lab. Předělal jsem obchod v Maiselově na takovou moji laboratoř, která bude fungovat jako butik, showroom i prostor pro nejrůznější eventy.

Dá se plánovat třeba i kreativní proces?

Plánujeme si například schůzky nad kreativou k nové kolekci, k focení kampaně. Snažím se plánovat si i svůj čas pro návrhy. 

Dokážeš pak být v předem stanoveném čase kreativní?

Samozřejmě že poručit si úplně nejde a všechno chce svůj čas. Často tě něco napadne v tramvaji nebo když si jdeš pro kafe, tak se snažím to zaznamenat a potom rozvíjet. Už jsem si navykl na některé procesy, které mě do kreativního přemýšlení rychle dostanou. Pustím si hudbu, sednu za počítač a prohlédnu si inspirace a mozek sám začne pracovat. Zároveň už hromadím zkušenosti. Lépe znám proporce. Časem zjistíš, že tahle košile nikdy neseděla, protože byla moc dlouhá. Asi i díky tomu, že jsem si osvojil všechny tyhle procesy, jsem se odnaučil být nervózní a ve stresu před uvedením.

Ty jsi byl někdy nervózní? Vždyť jsi vždycky měl všechno hotové týden před přehlídkou.

Měl, ale stejně jsem byl ve stresu. Vždycky jsem si pár dní před show myslel, že mám teplotu. Tak teď už jsem v klidu.

Foto: archiv Jana Černého

Čtěte dál