Belgická lekce minimalismu s architektem Glennem Sestigem

Rodinný genofond vybavil architekta Glenna Sestiga citem pro detail i velkorysost. Jeho kariéra začala ve čtvrti červených luceren, vedla k luxusním butikům a rezidencím a zdaleka nekončí.

FOTO: GLENN SESTIG ARCHITECTS

Strohé linie, nadčasová elegance a zejména velkorysý přístup k prostoru a jeho proporcím katapultovaly belgického architekta Glenna Sestiga mezi elitu ve svém oboru. Stačilo málo a během studií málem přehodil výhybku do sféry módního designu, protože ho inspiroval vizionář Geert Bruloot, který stál u zrodu fenoménu Antverpské šestky. Seskupení belgických designérů, v němž figurovala jména jako Dries Van Noten, Ann Demeulemeester, Dirk Bikkembergs nebo čestný člen Martin Margiela, si uznání a popularitu vysloužilo v 80. a 90. letech.

Glenn nakonec zvolil dráhu architektury a svůj čistý geometrický rukopis nechal velkolepě vyznít mimo jiné i při spolupráci s Rafem Simonsem. Během našeho Zoom interview bylo evidentní, že kromě talentu disponuje silným osobním šarmem, nadhledem a osvěžujícím smyslem pro humor. Při listování jeho poslední knihou český čtenář ocení zmínku o Loosově modernistické Müllerově vile, kterou Glenn považuje za jednu z milníků světové architektury. Na stole jeho ateliéru mu také dělá společnost publikace o vile Tugendhat, kterou sice hrdě použil jako referenci při svých rezidenčních projektech, ale mně zklamaně přiznal, že dosud neměl možnost stavbu osobně navštívit.

Příběh jeho ateliéru se začal oficiálně psát v roce 1999 a za tu dobu přivedl na svět návrhy butiků, showroomů i galerií. Pokud ale chcete skutečně pochopit Sestigovy estetické principy, hodnoty a vizi, prostudujte si projekt Townhouse Sestig, který sám autor nazval svým manifestem. Čtyřpatrový dům navrhl v třicátých letech belgický architekt Raoul Van Houtte a Sestig mu vdechl nový život před patnácti lety.

Nedávno jste vydal monografii Glenn Sestig: Architecture Diary, která mapuje dvacet let vaší kariéry. Myslíte, že už nastal ten správný čas rekapitulovat?

Nebojte, rozhodně se mi ještě nechce zemřít. Nad knihou jsem uvažoval poslední čtyři roky, se studiem jsme původně oslovili nakladatelství Rizzoli, ale naráželi jsme na limity. Chtěli po nás, aby naše kniha zapadla do jejich stylu publikací. To pro mě ale nebyla ta správná cesta. Potom nás oslovil nakladatel Oscar Riera Ojeda, jehož náš projekt zaujal. Můj nejlepší přítel je grafický designér a od začátku jsem věděl, že chci, aby se na knize podílel. Bylo nesmírně důležité, aby grafický styl knihy korespondoval s mou architekturou. Nechtěl jsem, aby bylo v knize zbytečně mnoho textů. S nakladatelem jsme se sešli a okamžitě jsme se na sebe naladili.

Jak dlouho celý proces trval?

Více než rok, ale paradoxně nám v tom pomohla pandemie, protože jsme se v pohodlí domova mohli na knihu soustředit. Načasování bylo perfektní a mohli jsme se věnovat detailům.

FOTO: GLENN SESTIG ARCHITECTS

Narazil jste během práce na knize na nějaký detail, chybu či rozhodnutí, které byste dnes už neudělal?

Bylo pro mě zajímavé být znovu konfrontován se starými projekty, které jsme realizovali před dvaceti lety, protože jejich estetika odolala testu času a nezainteresovaný divák by řekl, že byly postaveny před rokem. Z toho důvodu padlo rozhodnutí, že kniha nebude koncipována chronologicky, ale tematicky. Proto v ní najdete šest kapitol. Pochopil jsem ale jednu věc: líbilo by se mi, kdybych všechny projekty mohl skicovat v Los Angeles, pod modrou oblohou...

Mnoho architektů jako Richard Neutra nebo Walter Gropius, které respektujete, emigrovalo během války do Kalifornie, kde kultivovali moderní architekturu...

To je pravda. Stále to ještě mohu udělat.

Vraťme se ale k vašim kořenům. Váš otec měl ambici stát se architektem, ale nepodařilo se. Co se stalo, že si vaše rodina musela nakonec na architekta počkat ještě jednu generaci?

V té době bylo studium finančně velmi náročné. Můj otec sice architekturu nevystudoval, ale nakonec stejně pracoval v architektonické firmě, která patřila jeho blízkým přátelům. Později potkal mou mámu a vzali se velmi mladí. Oba rodiče však měli vkus na interiéry a inklinují k moderní estetice. Už jako malý jsem dokázal ocenit krásné domy v naší čtvrti. Asi jsem to měl v DNA výbavě.

FOTO: GLENN SESTIG ARCHITECTS

Jak byste dnes definoval kvalitní architekturu?

Musí být především funkční, to je první krok, proto vždy nejprve skicuji půdorys. Ten pak přizpůsobujeme vizualizaci celé stavby. Vaše odpovědnost architekta tkví v tom, že když něco postavíte, musí to přetrvat roky. Nejsem sice považován za kdovíjak ekologického architekta, ale když se podívám zpět na své realizace, které vznikaly před dvaceti let, interiéry obchodů, které jsme navrhovali, jsou dodnes relevantní a není nutné je obměňovat.

Vaše rodné město Gent bylo v minulosti proslulé obchodem s látkami. Během studií jste sám zvažoval, že architekturu vyměníte za módu. Kde se ve vás slabost pro módu vzala?

Už jako mladý jsem snil o tom, že jednou budu editovat magazín, a obklopoval jsem se časopisy o architektuře, interiérech a o módě. Když jsem se však doma zmínil, že bych se rád věnoval módě, otec nebyl nadšený. Mohl jsem jít ale studovat do Antverp a to byla krásná zkušenost, protože během přestávek jsem se setkával s lidmi, kteří módní tvorbu studovali.

Více se dočtete v červnovém Harper's Bazaar. Právě v prodeji! 

FOTO: GLENN SESTIG ARCHITECTS

Čtěte dál