Barbora Snopková Haberová: Obraz ženy jako top manažerky by měl přestat překvapovat

Pokud byste měla definovat svou současnou práci v pěti větách, které by to byly?

První by byla rozhodně velmi krátká: jednoduše splněný sen. S ním jsou spojeny i velké emoce, které ke sportu prostě patří. Nikdy nezapomínám na skvělý tým, který mě tady obklopuje a kterému patří dennodenně můj velký dík. Naplňuje mě možnost pomáhat, kterou mi moje pozice nabídla. A v neposlední řadě mě pohání cíl, ke kterému se snažíme všichni dostat, a to je vrátit na Spartu po čtrnácti letech titul.

Aktuálně se nacházíte na pozici generální ředitelky a předsedkyně představenstva HC Sparta Praha. Jaká cesta vedla k tomuto rozhodnutí?

Samotné přijetí nabídky řídit Spartu bylo dost možná mé nejrychlejší pracovní rozhodnutí v životě. Pocházím z hokejové rodiny, celý život tímto sportem doslova žiju. Navíc se taková příležitost prostě neodmítá, takže opravdu nebylo nad čím váhat. Hlavně jsem si vždycky říkala, jaké by to bylo chodit za klukama do kabiny, jestli by mě brali a jestli bych vůbec měla respekt. Prostě to byla neuvěřitelná výzva.

Stala jste se tak první ženou v čele velkého profesionálního sportovního klubu v České republice i Evropě a Sparta pod vaším vedením dosáhla na historicky nejvyšší průměrnou návštěvnost na domácích utkáních. Bylo těžké se na této pozici jako žena v primárně mužském prostředí prosadit?

Vlastně mi připadá, že ze začátku to byl šok spíš pro ten hokejový svět. Chlapi z ostatních klubů, ale i tady na Spartě, si strašně rychle zvykli a vše funguje, jak má. Myslím, že nemám problém s přirozenou autoritou. Celou svoji pracovní kariéru se pohybuju v mužském světě a jsem na to zvyklá. Nikdy jsem to moc nevnímala. Opravdu to byl šok spíš pro okolí než pro mě.

Za práci pro Spartu jste byla zařazena mezi nejvlivnější ženy České republiky. Jaký to byl pocit?

V prvním momentě rozhodně velké překvapení, přece jen jsem se tam dostala ani ne po jednom roce na Spartě. Jsem na to samozřejmě hrozně pyšná a moc za to děkuju. Já to ale nevnímám jako individuální ocenění. Je to odměna za práci celého týmu v klubu. Po všech směrech vidím, že se Sparta posouvá tím správným směrem. Je to sice v této době o hodně složitější, ale snažíme se a bojujeme.

Tým se více věnuje dobročinným projektům, ať už nyní v rámci pandemie, nebo už předtím, než covid-19 vypukl. Plánujete tyto aktivity rozšiřovat? Proč a jak?  

Sparta je bezesporu jednou z největších, nejstarších a nejvýznamnějších značek v České republice. Nemůžeme ji vnímat jen jako hokejový klub. Má ohromný celospolečenský přesah a byla by neuvěřitelná škoda toho nevyužít. Po našem příchodu se spousta věcí změnila. Snažíme se pomáhat a jít příkladem.

A ano, plánujeme tyto aktivity ještě více rozšířit. Perfektně funguje naše spolupráce s Fakultní nemocnicí Motol – s dětským hemato-onkologickým oddělením a panem profesorem Starým. Tam kluci chodili jednou za měsíc a obě strany si spolupráci moc pochvalovaly. Nebyla to žádná jednorázová akce, ale dlouhodobá pomoc. Letos jsme formou virtuální vstupenky vzdali už po dvanácté hold činnosti hasičů, záchranářů, policistů a vojáků. Společně jsme věnovali vybraný finanční obnos na dvě centra paliativní péče. Dále jsme činnost nadace rozšířili na individuální pomoc a to se také postupně rozbíhá. Mám z toho všeho radost.

Vaše úspěchy se Spartou pokračují. V minulém roce jste získala prestižní marketingové ocenění Effie. Jaké další cíle v marketingovém a byznysovém světě máte?

Je toho opravdu hodně, co jsme měli vymyšleno, bohužel ale většina toho kvůli pandemii musela zůstat v šuplíku. Ale můžu slíbit, že fanoušci o nic z toho nepřijdou. Hned jak se budou moct vrátit do arény, tak to všechno spustíme. I do té doby se ale mají na co těšit. V těchto dnech totiž spouštíme unikátní kampaň pro letošní play-off. To podstatné se dozví na webových stránkách DOBITVY.CZ

Co se dlouhodobých cílů týče, chceme na stadion dostat různorodější publikum. Představit hokejový zápas jako skvělé místo třeba na rande i pro celé rodiny. My v Praze to máme všechno trošku složitější, je tady velká konkurence kin, divadel a další zábavy. Nicméně nebojíme se toho, to už jsme dokázali minulý rok, kdy jsme skončili v celé Evropě na osmém místě v návštěvnosti, a chceme výš.

Snažíme se taky zapojit do nových a zajímavých projektů. Například zápas pod širým nebem, který jsme sehráli minulý rok proti Litvínovu v německých Drážďanech, sledovalo na místě více než 32 tisíc lidí. Na venkovním kluzišti si zahrajeme snad i letos. Opravdu velký hokejový svátek čeká Špindlerův Mlýn při příležitosti zahájení příští lyžařské sezony. 

Kdo byl váš nejdůležitější učitel?

Asi to říkají všichni, ale když jsem byla malá, tak určitě rodiče. Odešla jsem pak relativně brzy z domova na vysokou školu do Prahy. V dospělém životě to byl teď už můj rodinný kamarád, dříve byznys kouč, Vítek Šubert. Toho si po pracovní stránce i lidsky velmi vážím. Dost často jsme spolu na telefonu a konzultujeme spolu situace, jak nám je život přinese. 

Bylo těžké se v byznysovém světě prosadit? Jak podle vás vnímala společnost ženy v byznysu před pár lety a nyní?

Abych byla zcela upřímná, já jsem nikdy nebrala pohlaví jako výhodu nebo nevýhodu. Vždy jsem se snažila prosadit jen a jen svými schopnostmi, tvrdou prací a tím, jaká jsem. Podobně to je myslím všude – podívejte se například na skupinu Kaprain, do které Sparta patří. V čele stojí žena. Už skoro čtyři roky ji z pozice výkonné ředitelky pomáhá rozvíjet Romana Benešová. Zásilkovnu vlastní a řídí Simona Kijonková, Dermacol Věra Komárová.

Určitě je ale dobře, že se o ženách ve vysokých pozicích dnes mnohem více mluví. Funguje to jako skvělá motivace a věřím, že to pozitivně ovlivní generace, které teď dospívají. Obraz ženy jako top manažerky by měl přestat překvapovat.

Vy ovšem nefigurujete pouze ve sportovním a byznysovém světě, ale také v módním. Jak byste tyto světy porovnala?

Obojí je práce s lidmi, velkou roli hraje dotažený a promyšlený marketing. Bez toho to v dnešním světě nejde. Já mám obrovské štěstí, že pro mě jsou obě věci i koníčkem. Vlastně pracuju sedm dní v týdnu a pořád mě to baví. Jak na Spartě, tak v obchodech mám kolem sebe hrozně fajn lidi a to je velká pomoc. Jinak jsou obě práce dost časově náročné. Vlastně vstávám a usínám s telefonem v ruce.

Co vás přivedlo k tomu, otevřít si dva vlastní butiky s oblečením? Nechtěla jste se tomu věnovat více a tento typ podnikání rozvést?

Obchod v Plzni byl momentální nápad. Naskytl se prostor, měla jsem kontakty na distribuci módních značek a před osmi lety, čtrnáct dní před Vánoci, se otevíralo. Bylo to náročné, já v té době měla zápal plic, ale zvládli jsme to a skvěle nám to funguje. Před dvěma lety přibyl obchod v Liberci. Móda mě hodně baví, sleduju různé módní trendy, ale sama jsem spíš konzervativní. Celou dobu říkám, že na tomhle byznysu je nejlepší jezdit do Milána na objednávky, kdy si vlastně minimálně půl roku dopředu tvoříte celý obchod, barevnost, vizuál a už můžete přemýšlet nad marketingem a spoluprací s influencery. To si myslím, že by bavilo každou ženu.

Které tři věci jsou podle vás důležité k úspěchu?  

Mně osobně se osvědčila kombinace cílevědomosti, pracovitosti a pozitivního myšlení. To poslední bych v dnešní době nepodceňovala. Přece jenom je zvláštní doba a vidím kolem sebe, že už lidem trošku chybí světlo na konci tunelu. My jsme měli to štěstí, že jsme doma nebyli vlastně ani jeden den. Práce máme čím dál tím víc, vymýšlíme nové projekty, snažíme se lidi alespoň trošku bavit a pevně věřím, že se nám to i daří.