Back to the 70’s

Už vloni jsme byli svědky hlasitého návratu tie dye, který se ve druhé polovině 20. století proslavil hlavně kvůli hnutí hippies. Pod povrchním, esteticky výrazným elementem se však pro mnohé skrývala velice silná symbolika - volání po změně a snaha o nastolení společenského optimismu.

Foto: archiv Harper's Bazaar US

Hlavní módní trendy na jaro léto 2020 vypadají jako něco, co už dávno známe - disco límec (Paco Rabane, Victoria Beckham, Saint Laurent), háčkovaní (Marni, Fendi, Jil Sander), hot pants neboli staré známé mini-kraťásky (Chanel, Isabel Marant, Saint Laurent), art deco printy na kostýmech, šatech a halenkách (Prada, Gucci, Fendi), denim (doslova na každé přehlídce) - jedná se jen o „recyklaci" trendů, nebo je v tom něco víc?

70. léta byla v mnohém přelomové období. Válka ve Vietnamu, aféra Watergate, ropná krize, mnichovská olympiáda, nárůst sériových vražd v Americe i teroristické útoky IRA v Británii. Politicky, ekonomicky i sociálně velmi nestabilní období plné nejistot. Zatímco zprávy v televizi a novinách světové obyvatelstvo děsily, jejich osobní život byl místem, kde chtěli cítit svobodu, radost a kontrolu. Právě onu svobodu a optimismus vyzařovalo tehdejší oblečení - byl to jediný aspekt života, který lidé mohli ovlivnit a mít pod kontrolou. 

Móda jako taková nikdy nebyla samostatným, neutrálním elementem každodennosti. Byla (je a bude) reakcí na konkrétní dobu, zrcadlem naší společnosti. A zrovna 70. léta byla v rámci oblékání uvolněná jako nikdy předtím. Byla to „široká dekáda” - široké límce, široké kalhoty, široké a volné šaty, také široce rozepnuté košile odhalující mohutnou mužskou hruď, nebo si ji mnozí pamatují i jako éru „široce rozlítaných vlasů” Farrah Fawcett z Charlies Angels. V rámci této doby vrcholily boje za rovnoprávnost - jak žen, které ještě na konci 70. let byly mnohdy vykazovány z amerických restaurací za nošení kalhot, tak i homosexuálů, kteří byli stále společensky utlačováni. Právě reakcí na tyto politicko-sociální roztržky bylo představení „unisexu” na módních molech, za jehož „otce-zakladatele” je považován francouzský couturier Ted (Edmond) Lapidus. Ten mimo jiné jako první představil safari kostým a military styl na svaté půdě haute couture, a díky němu se do mainstreamu dostaly i modré džíny ve všech podobách. Aneb vše, co je tuto sezónu opět IN. Paříž sice byla módní centrálou, které vévodili Emanual Ungaro se svým boho-gypsy stylem (objevujícím se letos v kolekcích Etro a Alexander McQueen), Yves Saint Laurent se svou renesancí 30. let a Dior a Givenchy v čele s nekompromisní elegancí, ale právě v 70. letech jim Amerika došlápla na paty.

V rámci tzv. Versailleské módní bitvy byla ona haute couture elegance francouzských domů pokořena svůdností a moderností amerického ready-to-wear, plného exotických barev a uvolněných siluet, a čerstvou vizí „moderní ženy”.

Bylo to také období, kdy se afroamerické modelky objevovaly stále častěji na molech i obálkách časopisů a stávaly se múzami návrhářů. Došlo tak k uvolnění zastaralých standardů fashion industrie - stejně jako teď, kdy móda otevřela své brány všem, nehledě na věk, etnicitu nebo konfekční velikost. Byl to také čas diverzity trendů, které se odvíjely od velkého množství různých hudebních žánrů (Bowieho glam rock a jejich výrazné, neonové barvy podobné těm z letošní sezóny) i politicko-sociálního smýšlení (punk, hippies, black panthers). Společně s tím nastalo i masivní zaplavování trhu levnými, syntetickými materiály - se kterým válčíme dodnes.

50 let poté jsme se opět ocitli ve velmi podobných podmínkách. Politicko-sociální stabilita znovu prochází křtem ohněm, otázky feminismu jsou opět otevřeny, enviromentální hnutí nabírá na obrátkách a ekonomická krize je na spadnutí. 

Možná právě proto je symbolický návrat k 70. letům pokusem o naše sjednocení, poučení se ze starých chyb, znovunalezení civilních hrdinů a připomenutí si, že v jednotě je naše síla.

Čtěte dál