7 otázek pro Jakuba Jahna, autora projektu Česká vděčnost

Jakub Jahn je multimediální umělec a také autor iniciativy Česká vděčnost. Aktivně hledá způsoby, jak být v životě spokojenější, a co se mu dosud nejvíc osvědčilo, naučí i vás.

Foto: archiv Jakuba Jahna

Jak vás napadl projekt Česká vděčnost?

Úplně první motivace byla krize. Tři roky zpátky jsem bojoval s vyhořením a po vyčerpávajícím půlroce se mi nakonec podařilo vyváznout pomocí velmi jednoduché techniky – začal jsem pravidelně každé ráno před prací promýšlet věci, za které jsem vděčný. Až mnohem později jsem se dozvěděl, že tohle na první pohled jednoduché cvičení je velmi účinná psychoterapeutická technika a že na poli pozitivní psychologie existuje mnoho studií, které vědecky ověřily její efektivitu. Tento objev mě vedl k hlubšímu přemýšlení o našem potenciálu. Začal jsem se ptát, jestli existují i další nástroje, pomocí kterých si můžeme zlepšit kvalitu života, a začal jsem je systematicky hledat a studovat. 

Česká vděčnost je vlastně výsledek tohoto hledání a je to pokus rozdělit se o tyto objevy s druhými. Nejsem ale žádný guru nebo učitel osobního rozvoje, pořád jsem především umělec, a proto jsme se spolu s dalšími tvůrci rozhodli otevřít v České republice výstavu, která by myšlenky pozitivní psychologie zábavnou formou představila široké veřejnosti, a především inspirovala co nejvíce z nás k tomu, abychom tyto nástroje duševní hygieny začali běžně používat ve svém každodenním životě.

Proč je podle vás vděčnost zásadní lidská emoce?

Vděčnost je na první pohled nenápadná emoce, ale přesto ji Cicero nazval matkou všech ctností a významná psycholožka Sonja Lyubomirsky o ní mluví jako o základní strategii pro zlepšení kvality života a dosažení štěstí. Pocit vděčnosti nám totiž pomáhá uvědomit si, že již nyní je v našem životě mnoho důvodů k radosti, a zároveň nám připomíná, jak významná je už sama skutečnost, že jsme se vůbec narodili a žijeme. 

Co vám naposledy pomohlo, když jste cítil splín?

Musím přiznat, že i když jsem přečetl spoustu knížek o tom, jak se stát šťastným, tak na mě doléhá stres a splín stejně jako na všechny ostatní. Co jsem ale díky těm knížkám získal, je malinko větší nadhled – většinou si dokážu docela rychle uvědomit, že smutek je součástí života, že je dočasný a že existují způsoby, jak ho překonat rychleji. Hodně mi v tom pomáhá několik konkrétních technik – každý den si zapisuji pár věcí, které mi ten den udělaly radost, a tenhle deník pozitivních zážitků mi často dokáže zvednout náladu, když cítím smutek nebo jsem ve stresu. Další skvělá technika je zeptat se sám sebe: „Jak se budu na tuhle situaci dívat za rok?” A když mi ani tato změna perspektivy nepomůže, tak volám domů rodičům, bráchovi nebo nejlepšímu kamarádovi. Ani se s nimi nemusím o problému přímo bavit, někdy úplně stačí se zapovídat a alespoň na chvíli přijít na jiné myšlenky. A poslední věc, která mi často pomáhá, je jít si zasportovat.

Jaké zjištění z pozitivní psychologie vás opravdu překvapilo? 

Těch překvapujících zjištění bylo a je opravdu hodně. Čím dál tím více si uvědomuji, jak se díky pozitivní psychologii vlastně vědecky potvrzují poznatky, které jsou součástí lidské kultury již stovky let a které významní myslitelé dokázali odhalit již dávno. V knize Thanks! psycholog Robert Emmons popisuje výzkum zkoumající elektromagnetické pole, které vytváří naše srdce. Zjistilo se, že elektromagnetické pole našeho srdce je měřitelné až do vzdálenosti několika desítek centimetrů od našeho těla a že dokáže ovlivnit elektromagnetické pole mozku člověka, který je v konverzační vzdálenosti od nás. Zdá se tedy, že naše srdce o nás často vypovídá více než naše slova.

Co byste si přál s projektem Česká vděčnost dokázat? 

Teprve nedávno nám všechno zaklaplo do sebe a nyní už můžeme s celým týmem hrdě prohlásit, že máme dva jasné cíle. Ten první je vytvořit Základy duševní hygieny, jednoduchý systém tří časově a fyzicky nenáročných technik, které vycházejí z pozitivní psychologie a pomocí kterých si může kdokoli z nás zvýšit kvalitu života. A potom bychom chtěli inspirovat co nejvíce z nás k tomu, abychom tyto Základy duševní hygieny začali používat stejně samozřejmě, jako si čistíme zuby. Druhým cílem je otevřít na podzim výstavu Česká vděčnost, kde bychom vystavili tisíce dopisů vděčnosti, a tak vytvořili místo, které bude zdrojem radosti, naděje a inspirace pro každého z návštěvníků.

Foto: archiv Jakuba Jahna

Myslíte si, že se naše společnost díky České vděčnosti nějak změní?  

Pozitivní psychologie dnes zažívá obrovský rozmach a po celém světě se objevují tisíce lidí, kteří využívají techniky a principy, které jim pomáhají stát se šťastnějšími a úspěšnějšími. Česká vděčnost je vlastně obrovský experiment, kdy se snažíme tyto techniky naučit celou Českou republiku. Skvělé na tom experimentu je to, že se na něm může opravdu podílet každý z nás a že k tomu stačí tak málo – začít používat Základy duševní hygieny, tak se den za dnem stávat šťastnějším a tím inspirovat ke štěstí i druhé. 

Jaké tři techniky vděčnosti můžeme vyzkoušet třeba hned teď?

Třeba techniku tří radostí. Vychází ze slavného experimentu Martina Seligmana, jednoho z nejvýznamnějších současných psychologů. Ten zadal pacientům trpícím vážnou depresí jednoduchý úkol: zapisovat si každý den tři pozitivní skutečnosti. Když po dvou týdnech proběhlo nové měření, u 94% z nich se zjistilo výrazné zlepšení, které bylo srovnatelné s výsledky léčby pomocí psychoterapie a antidepresiv. První technikou tedy je zapisovat si každý den alespoň tři skutečnosti, které nám udělaly radost.

Vyzkoušet můžete i techniku sounáležitosti. Ta vychází ze studie z roku 1995, která z vědecké perspektivy analyzovala skutečnost, kterou každý z nás intuitivně tuší – nedílnou součástí naplněného života jsou kvalitní vztahy s druhými. Lidé, kteří mají pevné sociální vazby, jsou nejen šťastnější, ale jsou i zdravější a dožívají se vyššího věku. Současná doba přímo vybízí k tomu, abychom se zastavili a zamysleli se nad úlohou druhých lidí v našem životě: komu na nás záleží, kdo nám někdy v minulosti pomohl a my jsme mu zapomněli poděkovat, kdo je pro nás inspirací nebo vzorem, bez koho by byl náš život smutnější nebo složitější? Druhá technika je každý týden napsat krátkou zprávu někomu, koho máme rádi nebo komu chceme poděkovat. Může se jednat o někoho z našich blízkých nebo někoho z naší minulosti. Může se jednat o známou osobnost, která je pro nás vzorem a inspiruje nás, nebo se může jednat o úplně neznámého člověka, který nám svojí prací ulehčil život. Napište krátkou zprávu, kde popíšete, jak vám tento člověk pomohl, poděkujte mu a zprávu mu pošlete.

A zkuste i techniku vychutnávej. Vychutnávání je v pozitivní psychologii relativně nový koncept, v roce 2007 ho v knize Savoring: A New Model of Positive Experience detailně představil autorský tandem Fred Bryant a Joe Veroff. Tito uznávaní psychologové popsali savoring jako „schopnost vědomě se soustředit na pozitivní zážitek", a tak ho ještě více umocnit. Někdy se o savoring hovoří také jako o „záměrném prohlubování potěšení”. Tato technika má několik výhod – můžeme ji velmi snadno vyzkoušet v našem každodenním životě a její účinky pocítíme vlastně okamžitě. Stačí se během dne pozorovat a kdykoli se stane něco alespoň trochu příjemného - třeba se napijeme dobré kávy nebo se na nás někdo usměje -, pokusíme se tento krátký záchvěv radosti vědomě zachytit, soustředit se na něj a intenzivně jej procítit. Je to velmi nenápadná technika, která ale může mít velký dopad na to, jestli vnímáme náš den jako úspěšný a plný pozitivních událostí.

Čtěte dál