Jak se zrodila dokonalost?
Foto: Kristin Vicari
Foto: Kristin Vicari
Spása v podobě injekcí s botulotoxinem, prsních implantátů či kanyl odsávajících přebytečný tuk z problémových partií vyspravilo za dobu své existence již tolik nedokonalostí, že není divu, že se estetická medicína těší takové oblibě. V poslední době dokonce zažívá boom údajně i kvůli častějším videohovorům, jež během pandemie zvedly zájem o vylepšování. Tento fenomén získal označení Zoom Dysmorphia (podle aplikace Zoom), a jak ukázala studie odborného magazínu Facial Plastic Surgery & Aestetic Medicine, provedená mezi estetickými dermatology z celého světa, až 85 procent nových pacientů vyhledává pomoc právě kvůli nespokojenosti se svým zevnějškem způsobené častějším sledováním své tváře během videokonferencí. „Už několik pacientek mi tuto skutečnost potvrdilo,“ dokládá plastický chirurg Roman Kufa z Perfect Clinic skutečnost, že se zájem o operace v oblasti obličeje zvýšil i u nás. „Během videohovoru člověk používá intenzivněji mimiku a více si všímá detailů v obličeji,“ vysvětluje důvody, které mohou k takovému rozhodnutí vést. Touha po dokonalosti tu ovšem byla i před lockdowny a bude tu i po nich. Jakou cestou si za poslední téměř tři desetiletí prošly zákroky, jež se dlouhodobě drží v popředí zájmu?
Plastická operace prsou neznamená vždy jen zvětšování poprsí, ale i jeho tvarování, popřípadě zmenšování. Nejčastějším výplňovým materiálem jsou dnes silikonové implantáty nebo vlastní tuk (odebraný z jiné partie těla) a je vždy na zkušenostech, soudnosti a umu operatéra, aby se dopracoval k co nejestetičtějšímu výsledku. Ne náhodou na otázky k tomuto tématu odpovídá průkopník v oboru – docent Jan Měšťák z kliniky Esthé.
Největších změn doznaly určitě implantáty, které se od Wichterlových gelových přes takzvané hydrofilní vypracovaly až po ty současné – plněné silikonovým gelem. Rozšířily se samozřejmě i možnosti postupů. Tam ale záleží, zda se prsa zvětšují, zmenšují, případně rekonstruují po jejich odstranění pro vážné onemocnění. I v tom případě lze totiž použít jak vlastní tukovou či jinou tkáň, tak samostatné implantáty nebo implantáty v kombinaci s tkáňovými laloky. Domnívám se však, že v brzké budoucnosti již k žádným velkým změnám v tomto směru docházet nebude.
To nelze nikdy přesně odhadnout. Pamatuji se na pacientku ze Švédska, která měla implantáty třicet šest let a byla bez obtíží. Některé ženy však musí podstoupit výměnu v době kratší i deseti let. Což ale nebývá vzhledem k vysoké kvalitě současných implantátů tak časté.
Stalo se mi kdysi, že pacientka po operaci příliš redukovala váhu a po vymizení podkožního tuku bylo patrné „vlnění“ implantátu, který byl uložen nad svalem. Je to ale hodně vzácná příhoda. Pokud reoperuji augmentace prsů z jiných pracovišť, potom by měl odstup od původního zákroku být nejméně půl roku.
Často se za mnou dostavují nešťastné pacientky s nepřirozenými velikostmi užitých implantátů jinými plastickými chirurgy. Netuším, zda to souvisí se snahou operatéra vyhovět přání, či s jeho naprostou absencí estetického vnímání krásy ženského těla. U sebe jsem si naprosto jist, že při zvětšování prsů nikdy nepřekročím hranici přirozenosti.
Za svou téměř padesátiletou klinickou praxi jsem nabyl přesvědčení, že více než polovině mužů u žen vůbec nezáleží na velikosti poprsí. Sex-appeal spatřují v něčem zcela jiném. Já při augmentacích preferuji prsa naprosto přirozená a zásadně odmítám operovat nadstandardní velikosti.
Botulotoxin neboli klobásový jed byl původně chemickou zbraní, ovšem díky své schopnosti uvolnit svalové napětí našel postupně uplatnění i v estetické medicíně. Nejedná se tedy o výplň, ale o látku, která „paralyzuje“ mimické svalstvo, a tím zabrání, aby se daná vráska prohlubovala. Výhodou je obvykle perfektně hladká tvář, ovšem bez přirozené hybnosti a na omezenou dobu. Jak na umění botulotoxinu nahlíží zástupkyně primářky oddělení dermatologie v Institutu klinické a estetické medicíny Asklepion doktorka Kateřina Klauzová?
Vždy je co vylepšovat. I kdyby mělo jít jen o snazší použití, dávkování či skladování. Vymýšlejí se nové jehly pro přesnější vpichy, čím dál více lékařů zajímá technologie výroby, čistota produktu, rozdíly mezi jednotlivými výrobci a podobně. Takže ano, já další vývoj očekávám.
Nespornou výhodou je rychlost zákroku a okamžitý efekt. V nezkušených rukou však může botulotoxin napáchat škody. Nepřirozeně strnulý vzhled je známkou přílišné dávky, stejně tak pokleslé čelo nebo naopak nefyziologicky zvednuté obočí. Pokud si takto nehezky upraví obličej nějaká celebrita, dostanou lidé z tohoto zákroku strach. Což je škoda, protože v malých dávkách dokáže botulotoxin výrazně pomoci mladistvému vzhledu a harmonii obličeje.
Myslím, že ne. Lidské tělo je složité a není lehké najít prověřenou funkční látku s minimem nežádoucích účinků. Spíše by se hodil „zmizík“ na botulotoxin, který by dokázal jeho efekt zrušit nebo zkrátit.
Jednoduše tam, kam se nemá. Nejsem zastánkyně extrémních estetických zákroků, které se provádějí častěji v jiných zemích, jako je například aplikace větší dávky botulotoxinu do lýtkových svalů, k jejich atrofii, zmenšení, a tím i zeštíhlení lýtek nebo dalších podobných procedur...
Vždy je lepší prevence nežli pozdější „hašení“ větších problémů. Botulotoxin není schopen vyplnit již velmi výrazný fixovaný lom v kůži a je typickou preventivní procedurou. Průměrný věk, kdy se doporučuje s malinkými dávkami začít, je okolo dvaceti sedmi let.