Jak na dokonalé až grafické oční linky?

Oční linky se od původního jednoduchého a jediného tvaru posunuly za ta léta dál, a tak si můžete vykouzlit krásné kočičí oči, nebo se pustit do vyššího levelu, který už však chce trochu větší zručnost. Grafika, která na první pohled vypadá mimořádně náročně, ale nemusí být zas tak nezvládnutelná. Zaprvé není nutné se přísně držet předepsaného tvaru, ale klidně můžete zapojit vlastní invenci. A zadruhé je rozhodně žádoucí zvolený styl přizpůsobit vašemu víčku. Jedna věc je totiž vykreslit soustavu čar na zavřeném oku, a něco diametrálně odlišného nastává, když jej otevřete... Víčka mohou být zkrabatělá, nesouměrná či převislá, proto je potřeba svůj záměr párkrát vyzkoušet. Zatímco obecná pravidla tvrdí, že mandlovému tvaru oka sluší jakákoli linka a kulatému jen ta vedená dále od vnitřních koutků a protažená více do stran, praxe může být docela jiná. Pro všechny kreace ovšem nekompromisně platí zrcadlová symetrie. K té budete potřebovat: dobré světlo, pohodlně opřený loket a kontrolní pohled zpříma do zrcadla.

Horká linka

Aby se linie dobře zafixovaly, začněte podkladovou bází. Přes tu můžete nanést světlý stín, případně rozjasnit vnitřní koutky očí, a dále už pokračovat s geometrií. Někdo si k přesnosti a čistotě tahů pomáhá kousky izolepy, bohužel tento trik nelze aplikovat všude. Vyplatí se například u protažení linek do stran, které by měly navazovat na zakřivení spodního víčka. Podél horních řas by čára měla být vždy tenčí, u vnějších koutků se může rozšiřovat. Náznaky „linkování“ je dobré si načrtnout ostrým štětečkem s tmavším očním stínem a teprve pak vzít vše naostro. Nejsnáze se přitom (i začátečníkům) pracuje s tekutou linkou ve fixu, zkušenějším s gelovou a štětečkem – obě zanechávají krásně ohraničenou, sytou a lesklou stopu. Tužka se pak hodí na uvolněnější kreace. Zbývá už jen co možná nejpřirozeněji upravit obočí, zato řasenkou šetřit nemusíte.